Na téměř pět set kilometrů dlouhou cestu švédskou divočinou vyrážela Lucie Kutrová s představou, že jejím největším soupeřem budou mráz, vítr a vlastní fyzické limity. Kungsleden jí ale nakonec připravil mnohem těžší zkoušku. Bez komfortu a možnosti utéct před vlastními myšlenkami začala znovu hledat svůj hlas, učit se říkat „ne“ a zjišťovat, že člověk nemusí vydržet všechno jen proto, že to dokáže. O polární expedici, humoru v těžkých chvílích, vztazích, huskym Marvelovi i cestě zpátky k sobě vypráví v mimořádně otevřeném rozhovoru. 

Na jihu Moravy, v krajině řek a vinohradů, se nad vesnicí Mušov stahují mraky války. Život se tu pomalu mění v tiché napětí mezi Čechy a Němci, kdysi tak blízkými sousedy, kteří po generace sdíleli jednu půdu i jeden osud. Když válka skončí, staré jistoty se rozpadnou. Němečtí obyvatelé musí odejít, jejich domy obsazují noví příchozí a krajina si tiše ukládá paměť všech, kdo tu kdy žili. Ještě ale netuší, že sama brzy zmizí pod hladinou.
 

Od příběhů, které vás vtáhnou do děje, po knihy, jež pomáhají porozumět světu kolem nás. Pět novinek českých autorů nabízí různá témata i pohledy. 

Začneme na rovinu: tohle není příběh o princezně, která čeká na záchranu. 
Elara je hrobnice. Odmala kope hroby v království, které doslova hnije – nákaza žere úrodu, zdi i lidi. A když její bratr začne kašlat krev, objeví se u ní muž příliš vznešený na to, aby patřil na hřbitov. Nabídne Elaře šokující dohodu – Sveď krále. Staň se královnou. Zemři. A tvůj bratr bude žít. 
Elara kývne. Co je jeden život proti celému království? 

Když Radek John v polovině osmdesátých let psal Memento, nevěděl, zda kniha o tehdy tabuizovaném drogovém světě vůbec smí vyjít. Když se to podařilo, první vydání zmizelo z knihkupectví během jediného dne a příběh Michala Otavy se nesmazatelně zapsal do paměti několika generací čtenářů. Po čtyřiceti letech se Memento vrací v novém vydání – a jeho autor připomíná, že ačkoli se změnila doba i kulisy, příběh závislosti zůstává stále stejný. 

Coře Bradyové bylo osm let, když její matka zemřela. O osm let později její otec jako vždy připravil ráno snídani a odešel do práce. Cora se rozhodla zůstat za školou a sejít se se svým přítelem. Jenže je úterý 11. září 2001 a Světové obchodní centrum je v plamenech. Cora se ocitá sama uprostřed anonymního a chaotického velkoměsta a přestože si všichni Newyorčané uvědomují rozsah tragédie, někde ve skrytu duše pozůstalí doufají, že se jejich milovaní stále vrátí domů. Město se postupně zaplňuje fotografiemi zmizelých lidí a mezi nimi se objeví i plakát s fotografií Cořina otce.