Výsadek OUT DISTANCE od samého počátku provázela smůla. Nejenže vyskočili zcela jinde, než měli, ale Opálka si podvrtl kotník, Kolařík ztratil náprsní tašku s doklady i s fotografií své milé, Čurda hlasitě vykřikoval hloupé vtipy. Kontejner s municí a zásobami spadl na vesnici. Nebylo lehké se dostat z těchto podmínek do Prahy, kde je čekala známá mise, o níž bylo již mnohé napsáno. Operace ANTHROPOID. Československá vláda v exilu vyslala několik výsadků, jejichž muži se měli spojit a zabít nenáviděného říšského protektora Heydricha.
Historik a excelentní spisovatel Dalibor Vácha, jenž se zabývá historií dvou světových válek, pojal svůj román z jiného úhlu pohledu. Jednak se zaměřuje na často opomíjenou postavu nadporučíka Adolfa Opálky, který v literatuře o atentátu stojí oproti Gabčíkovi a Kubišovi poněkud stranou. Popisuje jej jako zodpovědného a odvážného důstojníka, skromného muže s láskou k dětem a rodné zemi. A jednak vychází ze vzpomínek přeživších, odbojářů, často žen a dětí, kteří parašutisty v Praze ukrývali. Jednou z nich byla Božena Kropáčková a její dvě děti. I tomuto jevu se důkladně věnuje. Kolik lidí bylo schopno, bez ohledu na následky, parašutistům pomáhat. Opálka měl výčitky svědomí, že zatahuje civilisty do smrtelného nebezpečí, pečlivě plánoval akci i krytí, ale nezdařilo se podle představ. Útočiště v kostele v Resslovce bylo poslední šancí. Mezitím zaúřadoval Čurda. Nevěděl, kde se muži skrývají, ale prozradil jejich kontakty. Tak se do rukou gestapa dostal i jednadvacetiletý Vlastimil Moravec, jehož brutálně mučili, a on po výslechu promluvil. Boj v kryptě a na kůru kostela umí Vácha vylíčit sugestivně a dramaticky, že leze čtenáři mráz po zádech. Chlapi bojovali do poslední chvíle, ale pak, když už nebylo zbytí, kapsle cyankáli a kulka do spánku vyřešila situaci. Jen se nedostat gestapákům do rukou živí.
„Ne, nejsme národem Čurdů,“ píše v závěru spisovatel Vácha a zdůrazňuje, že je až neuvěřitelné, jakého hrdinství byli naši předkové schopni a jakou oběť ochotni podstoupit. Perfektně napsaný román, jenž se čte jedním dechem.
Rozhovor s Daliborem Váchou si můžete přečíst ZDE.
Text: Zuzana Dorogiová
Foto: Štěpánka Levá
