RECENZE: Román Daniela Krásného Druhý dech je temný a hořký jako to nejsilnější kafe. Začetla jsem se okamžitě, prostředí reklamní agentury mě náramně pobavilo, tolik povrchnosti a zároveň sarkasmu a břitkosti se najde málokde.
Hlavnímu hrdinovi, kreativnímu řediteli reklamní agentury Craven, Adolfovi, jsem fandila hned od začátku, byl mi sympatický, uvěřitelný, a na jednu stranu mi ho bylo až líto, protože se mu nedařilo nic. Prostě nic. Manželka Johana, ze které „udělal“ téměř přes noc instagramovou hvězdu, ho zničehonic opustila s nabušencem z fitka, a ještě s ním otěhotněla. Nevyšla mu žádná kampaň, dokonce ani notorické opakovačky, a kam šlápnul, tam se hrubě nedařilo. Několikaměsíční maraton proher a průšvihů v osobním i pracovním životě mu svázalo nohy i ruce a totálně jej paralyzovalo. Snad i proto přijal s majitelem zvaným Švejk pozvání na poněkud netradiční výběrové řízení pro vybrané reklamní agentury, a přizvali i mladičkou a začínající grafičku Julii. Uzavřená produktová prezentace proběhla v totálním zapadákově obklopeném divokou přírodou, v poněkud staromódním hotýlku destinace Česká Kanada. Zdánlivě se tam vlastně nedělo nic zvláštního, hosté vnímali klid přírody, ticho… Divné tam ale bylo kdeco a kdekdo. Navíc, každá postava románu je mnohovrstevnatá, a tak trošku komplikovaná. Široká paleta osobností, charakterových vlastností i třináctých komnat. I prostředí má svou vlastní temnou a krvavou historii, a klidné přírodní lůno se tak znovu promění v dějiště hrůz.
Čtenáři se tak pomalu dávkuje tajemno, podivnosti, intenzivní strach a rozrušení. Cítíte, že to někde musí bouchnout, že je tam něco „špatně“… ale příběh vás ukolébá, pomalu se všechno dává zpátky do pořádku, než vám autor v závěru knihy zasadí smrtící ránu.
Líbily se mi odkazy na filmové i knižní trháky (hororoví fajnšmekři si přijdou opravdu na své). Kniha je jimi doslova prošpikována, nechybí citace, přirovnání a nadsázka, ale vnímavý a „kulturní“ čtenář se orientuje hladce. Je to trefné, vtipné a čtivé. Je nesporné, že o Danielu Krásném ještě uslyšíme. Jednoduše shrnuto: Líbilo a bavilo.
Text: Lucie Bednářová
Foto: Markéta Havlová
