Jenny Colganová, jejíž romantické příběhy jako Pojízdný krámek snů, Báječný krámek s čokoládou nebo Ostrov s vůní čerstvého chleba hltají čtenářky po celém světě, přijede v květnu na veletrh Svět knihy do Prahy!
Měla byste radši vlastní knihkupectví, kavárnu, nebo pekárnu?
Asi knihkupectví, protože bych nemusela nosit síťku na vlasech, ale mám velkou slabost pro knihkupectví, u kterých je i pěkná kavárnička.
Vaše knihy se odehrávají porůznu v Británii. Nelákalo vás někdy zasadit svůj příběh i do zahraničí? Třeba do Česka, kam v květnu přijedete na návštěvu? Máme tu spoustu pěkných kavárniček a knihkupectví a v historickém centru se konají nádherné vánoční trhy.
Už se nemůžu dočkat, až do Česka dorazím! Hrozně se těším, je to jeden z mých dávných snů. Chci ochutnat spoustu místních dobrot, ale s češtinou asi do té doby moc nepokročím. I když to chci zkusit. „Dêkuji!“
Bude to vaše první návštěva Česka? Máte nějaké plány ohledně toho, co byste chtěla vidět?
Jasně! Hrozně se těším. Chci to udělat jako vždycky, když přijedu do neznámého města: budu se procházet a ztratím se. Prostě se hodlám zatoulat do první uličky nebo průchodu, které mi padnou do oka, a když mi to někde zavoní, koupím si něco k jídlu – zkrátka chci nasávat atmosféru. Jsem tak šťastná, že budu moct přijet.
Je pravda, že žijete na hradě?
Ha ha, to je, ale je to spíš takový hrádeček. Máme velikánské štěstí. I když musím říct, že v zimě je tu pořádná zima. Naštěstí se můžeme přitulit k našim psům. Ale je to nádherné místo. Dokonce máme i tajnou komnatu, ale tu si zabraly děti a hrají tam videohry.
Teď mi připadá, jako bych se ptala na vaše nejmilejší dítě… ale máte ve svých knihách nějakou postavu, která vám přirostla k srdci víc než ostatní? Nebo máte pocit, že se s ní dokážete nejvíc ztotožnit?
Nepamatuju si přesně, které mé knihy jste vydali, ale mám moc ráda Lornu a Saifa z Kavárničky na pobřeží, a s každým dalším dílem v sérii tenhle můj pocit sílí.
Vaše knížky vycházejí v mnoha překladech – už jich po celém světě vyšlo tolik, a s různými obálkami… Máte doma nějakou knihovnu, kde jsou všechny vystavené?
Moc ráda bych všechny ty obálky dala dohromady a výsledný obraz si pověsila na zeď, protože je velice zajímavé, jak odlišně v různých zemích přistupují ke stejné knize – některé mají tolik různých interpretací. A některé jsou opravdu, opravdu nádherné, včetně těch českých!
Co pro vás znamená dobrá kniha? Máte nějaké oblíbené tituly?
Pro mě je to sebevědomý autorský hlas; někdo, kdo ví, o čem mluví, ať už je to jakýkoliv žánr, beletrie, nebo literatura faktu. Myslím, že se dá velmi brzy poznat, jestli vám příběh dovolí, abyste se uvolnili a nechali se vypravěčem vést – a přesně tohle já od čtení očekávám. Čtu všechny žánry, vlastně žánry moc neuznávám, jen dobré příběhy. A taková moje libůstka jsou knihy o polárních výpravách a náročných mořeplavbách, fiktivní i podle skutečnosti.
Napsala jste i několik sci-fi příběhů ze světa Doctora Who. Nelákalo by vás v tomto žánru napsat i něco zcela původního?
Už mám na kontě dva takové příběhy. Doufám, že Resistance is Futile (Odpor je marný) jednou vyjde i v češtině, jsem na tu knihu moc pyšná!
A pochopitelně se musím zeptat, kterého Doctora máte nejradši.
Asi Davida Tennanta, protože pochází nedaleko od místa, kde jsem se narodila, a díky němu si Doctora Who zamiloval celý svět, což už je něco, ale jinak mám moc ráda všechny.
Jenny Colganová pochází z Prestwicku ve Skotsku. Vystudovala Edinburskou univerzitu, pracovala ve zdravotních službách, přivydělávala si jako kreslířka komiksových příběhů a vystupovala jako stand-up komička. V roce 2000 napsala svou první knihu Amanda’s Wedding a od té doby se věnuje psaní humorných romantických románů, které oslovují zejména současné mladé moderní ženy. V roce 2013 vyhrála její kniha Rosiin sladký krámek snů (Argo, 2015) cenu za nejlepší romantický román roku udílenou Asociací autorů romantických románů. Věnuje se také tvorbě sci-fi. Je autorkou románů vycházejících ze světa oblíbeného seriálu Doctor Who. Je vdaná a se svým manželem Andrewem má tři děti.
Text: Anežka Dudková
Foto: Kajsa Charlotta Goransson
