Psychoterapeutka a sociální pracovnice Johana Růžková v příručce Hrdinou svého života jsi ty mladým lidem radí, jak si poradit s problémy skrze příběhy, které zná celý svět. 

Jsou dospívající „v krizi“?  

Dospívání je samo o sobě krizové, zlomové období. Jistá míra pocitu ztráty kontroly a hledání smyslu k němu patří už od neolitu, kdy první odvážní puberťáci vypluli na neznámé vody, a možná ještě dřív. Řekla bych, že se nyní nacházíme v období velké celospolečenské proměny. Netýká se jen dospívajících, ti jsou jejími bójkami. Většina velkých změn je nějak spojena s krizí. Vnímáme ji jako něco nepřirozeného, nesprávného a nežádoucího. Jsou to ale také milníky, výzvy. Líbí se mi interpretace čínského výrazu pro krizi jako složení nebezpečí a příležitosti.  

V čem může být krize k užitku? 

Nechci krize lakovat na růžovo. Každý z nás se do ní někdy v životě dostal a jistě bychom si ten zážitek nechtěli zopakovat. Je to ale přirozená součást života, způsob, jakým se proměňujeme. Často za každou cenu unikáme před plným ponorem do temné hlubiny. Cenou za to je ale pohyb po příliš poklidné mělčině. 

Jakým největším výzvám dnešní mladí lidé čelí?  

Na to by museli odpovědět oni. Já vím hlavně o těch, o nichž mluví se mnou, a to jsou stále stejné otázky, které vystihl už francouzský malíř Paul Gauguin: Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam kráčíme? Jen mají současné „kabáty“.  

Mají to dnešní mladí těžší než dřív?   

Každá generace si asi myslí, že ti „její mladí“ se mají mnohem lépe a oproti nám dospělým nic nevydrží. Mladí lidé jsou ale dnes více vybavení k pochopení transgeneračních vzorců a traumat a možná jsou těmi, kdo je v nějakém smyslu vytahuje na povrch. Jsou nové křehké výhonky našich starých, rodinných a společenských sítí, zdravých i méně zdravých. To ale byli vždycky. Dnes mají ovšem slovník a porozumění tyto skutečnosti pojmenovávat, a tím pádem zasazovat do svých vlastních příběhů novými způsoby.  

Mluví se o tom, že se mladá generace nemá dobře. Z toho, co říkáte, je to ale vůbec téma? 

Upřímně si nejsem jistá, jestli u nich opravdu tak markantně vzrůstá výskyt duševních onemocnění. Řekla bych, že jsou spíš více zvyklí věnovat svému duševnímu rozpoložení pozornost. Také paleta řešení, ať už prospěšných, nebo méně šťastných, je jiná než u generace jejich rodičů.  

Jakou roli v otázce duševního zdraví mladých lidí hrají sociální sítě? 

Je to jedno ze zkratkovitých řešení. Sociální sítě a některé aplikace vyvíjejí velký tlak na nerozvinutý dopaminergní systém, který je odpovědný za odměnu a motivaci. Řeči o svobodném přístupu k informacím a volném trhu, případně rodičovské odpovědnosti, jsou spíš alibismus. Sami rodiče, a už vůbec ne děti, nedokážou návykovosti algoritmů čelit.   

Měl by se tedy přístup na sítě regulovat?  

Ano, v tomto ohledu cítím společenskou odpovědnost, podobně jako to děláme u jiných návykových látek a činností. Na druhou stranu, online svět existuje, oplývá množstvím úžasných informací a možností. Je to i jeden ze způsobů, jak sobě i jiným efektivně pomoci třeba dohledáním informací nebo rovnou kontaktováním odborníka. Nabízí dospívajícím okno do světa, které může jejich myšlení i prožívání také velmi obohacovat. 

Radíte klientům, jak se ve virtuálním světě pohybovat?  

S těmito otázkami se na mě většinou neobracejí. Bavíme se spolu o vztazích a emocích a některé z nich se samozřejmě odehrávají online. Na internetu se moji klienti orientují podstatně lépe než já. Myslím, že ode mě potřebují hlavně živý vztah; soustředěnou, aktivní a empatickou lidskou pozornost. Pomáhám jim v porozumění sobě a druhým a kde tyto kompetence využijí, je na nich. Nejraději bych jim ale naopak zprostředkovávala zkušenost úplně opačnou: zkušenost s mimo-lidskou přírodou, divočinou a světem, který je více fyzický než myšlenkový. Zdrojem můžou být i vztahy se zvířaty, pobyt v lese, venkovní sport...  

Co dalšího klientům doporučujete? 

Přirozeným zdrojem jsou zdravé vztahy. Ty si člověk nevybuduje tak, že mu to terapeut řekne. Může se je ale prostřednictvím zdravého vztahu v terapii postupně naučit. Z „tvrdých technik“ ráda nabízím klientům metody snižování stresu pomocí mindfulness. To je koneckonců také tisíciletí starý způsob, jak sám se sebou lépe pobývat. Takže nic nového pod sluncem. A nabízí se samozřejmě příběhy.  

V čem nám mohou pomoci? 

Příběhy nám nepomáhají. My jsme příběhy. Není to nástroj, je to žitá zkušenost. Není to technika, je to srdeční rytmus lidské civilizace. Ztráta schopnosti vytvářet a také poslouchat příběhy by znamenala ztrátu spojení s naší lidskou podstatou. Naopak vnímat je, prožívat, poslouchat, vyprávět, vytvářet a předávat – to udržuje tep našeho lidství.  

Jak s příběhy v praxi pracujete?  

Často narazíme na nějakou knihu nebo film a skrze emoce a myšlenky, které příběh zprostředkuje, se díváme na životní situace klientů. Nebo společně jen danou věc prožijeme, necháme ji zapůsobit. 

Hraje roli, v jaké podobě člověk příběh konzumuje, nebo jde o příběh sám o sobě?  

Výzkumy potvrzují benefity soustředěného čtení, jako je třeba rozvoj představivosti nebo snižování hladiny kortizolu. Cítíte, jak se během čtení Knihkupce uklidňujete? Na druhou stranu, pokud mladí lidé nejsou ke čtení od dětství vedeni, může pro ně soustředění na text znamenat určitou bariéru. Byla by škoda, kdyby je o zážitek z příběhu připravila. Filmy proto vnímám jako další možnost prožít příběh. Královskou cestou příběhu je ovšem kolektivní vyprávění. Rozšiřuje příběh o vztah vypravěče a posluchače. Vraťme se k vyprávění u ohňů!  

Co musí obsahovat příběh, aby rezonoval v jakékoli době, kdekoli na světě? 

To je otázka spíš na antropologa. Neodvážím se pojmenovat, co je třeba u starých mýtů tou esencí „funkce“. Nejspíš magie. Já ve své práci hodně vycházím z teorie Josepha Campbella (amerického komparativního religionisty, pozn. redakce), který popsal typický příběhový oblouk cesty hrdiny; od výzvy, přes cestu a zkoušku, setkání s pomocníkem, sestup do podsvětí a záchranu nebo návrat domů, včetně uvědomění, že už nejsme, kým jsme bývali. Následují ho Odysseus, Frodo Pytlík nebo Eleven ze Stranger Things.  

Jaký příběh je stěžejní pro váš život? 

Hrdiny svého životního příběhu jsme přece my!  

Věnujete se daseinsanalýze, o jaký směr terapie se jedná?  

Daseinsanalýza je existenciální směr, který vychází z fúze psychoanalýzy a fenomenologické filozofie, která ústí v humanistické psychoterapii. Obecně staví na odkrývání vlastní autenticity a především životního smyslu.  

Jak to probíhá v praxi?  

Jako terapeutka nic nepředpokládám, s otevřeností se ladím na druhého a vnímám jeho jedinečnou situaci. Snažím se být v terapeutickém vztahu přítomná a autentická a v tomtéž podporuji klienta. Díváme se spolu na „jádro věcí“, nespokojujeme se se společensky přijatelnými koncepty, zkratkami, ale necháváme věci vyvstat v jejich nahosti. Naší hantýrkou řečeno „bytnosti“. Také zkoušíme vytrvat i v emocích a situacích, které nejsou příjemné, nesnažíme se je nijak ohýbat. Díváme se do temnoty se stejnou odvahou a odhodláním jako do světla. A nebereme se zase tak moc vážně, navzdory tomu, jak přísně se na fotkách tváří Martin Heidegger (německý fenomenologický filozof, pozn. redakce).  

Vydalo nakladatelství Portál, 2026 

ANOTACE 

Kniha reaguje na stávající krizi duševního zdraví u dospívajících. Cílovou skupinou jsou mladí lidé, kteří zažívají nějakou formu duševní nepohody nebo problémy v psychosociální oblasti (vrstevnické vztahy a šikana, problémy se sebehodnocením a sebevědomím, depresivní ladění, úzkosti, sebepoškozování, vztahové problémy, rodinné problémy), případně jejich rodiče nebo pracovníci v sociálních službách a psychoterapeuti. Na příbězích současné fantasy, známých z filmů či knih, jako jsou Hunger Games, Divergence, Zaklínač či Jeho temné esence, oslovuje dospívající, pomáhá jim porozumět jejich problémům, objevit vlastní vnitřní sílu a nabízí podporu, ale také orientaci ve zdrojích dostupné pomoci. 

JOHANA RŮŽKOVÁ (* 1990)  

Psychoterapeutka a sociální pracovnice. Vystudovala Pražskou vysokou školu psychosociálních studií, kde v současnosti i vyučuje. Je absolventkou komplexního sebezkušenostního výcviku v daseinsanalytické psychoterapii. Nabízí individuální psychoterapii dospívajícím a dospělým a zabývá se metodickou podporou a vzděláváním týmů a organizací působících v oblasti sociálních služeb a zdravotnictví. 

Text: Marie Vejvodová
Foto: Pavel Mirovský