Dodnes převládá mýtus o lásce národních socialistů ke zvířatům. Jeho kořeny sahají k Hitlerovu zákonu o ochraně zvířat, který byl v mezinárodním měřítku považovaný za pokrokový a ve Spolkové republice Německo platil bez zásadních změn až do roku 1972 – zákon, jímž měla být v Německé říši zvířata poprvé chráněna „kvůli nim samým“ (pro jejich vlastní dobro) a jenž samozvanému příteli zvířat Hitlerovi dokonce vynesl ocenění v USA. Známé jsou historky o Vůdci coby milovníkovi psů a vegetariánovi, považujícímu masový vývar za „čaj z mrtvol"; známé jsou fotografie Göringa, jak krmí z láhve mládě lva. Jaká však byla skutečnost?
Rasová mánie a šlechtění se praktikovaly i v přístupu ke zvířatům – od německého ovčáka přes chov prasat až po jeleny. Hitler na své milované feně Blondi testoval účinky kyanovodíku a Göring byl posedlý lovem. Publicista Jan Mohnhaupt v knize Zvířata v Hitlerově říši zkoumá dosud málo probádanou oblast a uvádí mýtus o lásce nacistů ke zvířatům na pravou míru. V překladu Michaely Škultéty ji vydává PROSTOR.
