Antologie Hlubiny města je počinem editorského dua Kristýny Sněgoňové a Lukáše Vavrečky, kteří dokázali do jednoho sborníku přivést spisovatelskou špičku nejen z fantastiky, ale také společenské prózy. Na bezmála pěti stech stranách se tak vedle sebe skví jména mnoha významných postav české literární scény a vše uvozuje předmluva Bena Aaronovitche.
Jak vás vlastně napadlo začít spolupracovat a vytvořit antologii? Kdo oslovil koho?
Nápad na společnou antologii vznikl spontánně po loňském plzeňském Gameconu. Kamarádka náhodou nadhodila téma, Lukáše to zaujalo a stal se iniciátorem. Kristýna se pak přidala v podobě hnacího motoru nadšení. Jako autory nás navíc oba fascinuje mystérium města, ať už se jedná o steampunkové Mesopotamis, nebo postapokalyptické Město v oblacích.
V Hlubinách města jsou vedle sebe jak žánroví, tak nežánroví autoři. Jak vás napadlo do mysteriózní antologie přizvat autory, kteří se fantastikou normálně nezabývají?
Omezit pestrou škálu příběhů oslovením jen žánrových, nebo jen nežánrových autorů nám přišlo škoda. Naopak propojit všechny, kteří mají k tématu města a jeho tajemství co říct, jsme považovali za zásadní krok. S trochou nadsázky můžeme zopakovat, co jednou napsal Stephen King: „Důležitý je příběh, nikoli vypravěč“. Nezáleží na tom, jestli konkrétní příběh psal autor historických románů nebo science fiction, důležité je, jestli je ten příběh dobrý.
Jak se vám jako editorům spolupracuje? Respektive je náročné ukočírovat tolik rozličných osobností, jež do sborníku přispěly?
Ukočírovat rozličné osobnosti je vždycky náročné, ty naše se v průběhu práce na antologii naštěstí doplňovaly – a když jednomu došly síly, zastoupil ho druhý. I náročná práce může být zábava, když jí člověk věří a má z ní radost, a to se v případě Hlubin města povedlo.
Co byste vzkázali čtenářům, kteří se na Hlubiny města chystají? Co od antologie mohou čekat?
Nejlepší by bylo, kdyby ji otevírali bez očekávání, jen s chutí nechat se překvapit, unést, občas rozesmát a občas vyděsit. V Hlubinách města nabízíme patnáct odlišných příběhů – je to jako all you can eat, kde má každé jídlo jinou chuť, ale všechna byste si rádi dali znovu.
Pravděpodobně je ještě brzy, ale chtěli byste si tuhle spolupráci zopakovat?
Už během první fáze příprav antologie nám docházelo, kolik skvělých autorů bychom rádi oslovili, ale jejich doménou není ani tak prostředí města, jako spíš odlehlé vesnice, samoty, nehostinné krajiny. Je tedy pravděpodobné, že se za nějaký čas dostanou ke slovu právě tito autoři.
Kristýna Sněgoňová (* 1986)
Ostřílená povídkářka zaujala už svou prvotinou Krev pro rusalku (2018), drsnou noirovou detektivkou o světě, kde magicky nadané víly žijí na okraji společnosti a živí se jako prostitutky. Její kniha se během roku dočkala dotisku i audioknihy. Podobně drsná Zřídla (2019) ji etablovala jako zkušenou autorku, jež výrazně zaujala veřejnost postapokalyptickou románovou trilogií Město v oblacích (2020), Země v troskách (2021) a Svět v bouři (2022). V autorské dvojici s Františkem Kotletou píše akční i zábavnou space operu Legie.
Lukáš Vavrečka (* 1987)
Řadu let strávil prací jako publicista, redaktor, lektor nebo jazzový pianista. Coby spisovatel se často pohybuje na pomezí fantastiky a společenské prózy. Miluje města a jejich mystérium, což ostatně dal najevo už postapo steampunkovým románem o útočišti civilizace s názvem Mesopotamis (2018). Později na sebe upozornil dobrodružným krimi románem z alternativní historie Tesla noir (2020), který se dočkal i audioknižního vydání. Jeho povídky jsou k nalezení mimo jiné v časopisu Pevnost a pravidelně se objevují i v antologiích jako například Zákon genu (2022).
Text: Mirka Karásková
Foto: Štěpánka Levá, se svolením nakladatelství Epocha
