V Česku prý je skoro nejvyšší výskyt psů na jednoho obyvatele. Dva miliony, to znamená jeden pes na pět lidí. Koček možná ještě víc, ale ty se tolik neevidují. Víc nebo míň, domácí mazlíčky milujeme. Mají nás rádi takové, jací nebo jaké jsme, neřeší složitá vnitřní dilemata, jestli jsou s námi opravdu šťastní – a můžeme se s nimi mazlit, proto jsou to mazlíčci.
Fejeton Markéty Hejkalové: Papírová zvířata
Máme rádi nejenom živá a plyšová zvířata, ale i ta na papíře. Zvíře v názvu knihy je prý zárukou úspěšného prodeje. Nevím, jestli je to pravda, ale k dětství mnoha čtenářů jistě patřil krteček, kocour Mikeš, liška Bystrouška nebo pejsek s kočičkou, co spolu vařili dort a dali do něj myšku.
Zvířata v názvech knih pro dospělé často signalizují humor. Fin Arto Paasilinna napsal vážně veselé knihy Zajícův rok, Les oběšených lišek či Chlupatý sluha pana faráře. Tím sluhou je medvěd. V názvu sice není, ale zase se naučil žehlit. Klasické dílo humoristické literatury se jmenuje Tři muži ve člunu, o psu nemluvě a napsal ho Angličan Jerome Klapka Jerome. Prostřední jméno Klapka zní česky, ale dostal ho prý po maďarském generálovi. Českou geniální knihou s neméně geniálním názvem jsou Báječná léta pod psa Michala Viewegha. Název i kniha přesně vystihují dusivě těžký poklop normalizace, pod nímž jsme žili své obyčejné a lidsky šťastné životy.
Za normalizace se odehrává i výjimečná kniha Lidmily Kábrtové Koho vypijou lišky, složená z kapitolek o padesáti slovech. Hrdinka, nazývaná jen El, je holčička deptaná neláskou ve zdánlivě obyčejné rodině. Podobně je na tom i dvanáctiletá Bára, hrdinka mrazivě skvělé knihy Petry Dvořákové Vrány. Pozoruje vrány za oknem a přeje si s nimi odletět někam, kde ji bude mít někdo rád, ale vyhlíží marně.
Zvířata ve skutečnosti i na papíře jsou roztomilá, ale vždycky pomoct nedokážou. Jenom my lidé umíme mít doopravdy rádi, poskytnout druhému člověku lásku, oporu a naději. V tom nás knihy ani zvířata nenahradí. Tak se kolem sebe dobře rozhlédněme, jestli někdo nepotřebuje naši lásku.
Text: Markéta Hejkalová
Foto: Eva Puella
