Michael Jackson. Jméno, které v sobě dodnes nese rozpor mezi obdivem a pochybnostmi. Autor knihy Odhalení Michaela Jacksona David Bail se rozhodl jít za hranici mediálních obrazů a pátrat po tom, kým byl „král popu“ ve skutečnosti. V rozhovoru mluví o manipulaci médií, vlastním hledání pravdy i o tom, proč bychom dnes měli víc než kdy jindy znovu začít naslouchat – nejen příběhu slavného umělce, ale i jeden druhému.
Co byl ten úplně první moment, kdy jste začal pochybovat o „oficiálním“ obrazu Michaela Jacksona a rozhodl se vydat na vlastní pátrání?
Upřímně, Michael Jackson šel dlouho mimo mě. Narodil jsem se v roce 1998, jeho éru jsem nezažil a vyrůstal jsem spíš na rocku. Cestu jsem si k němu našel nenápadně – když na mě náhodou vyskočilo jeho vystoupení ze Super Bowlu 1993. Stál na stadionu a mluvil o jednotě, dětech a lepším světě, pak zazpíval Heal the World. Silně mě to zasáhlo. Zároveň mě napadlo: co když tohle někomu vadilo? Co když byla jeho pověst zničena záměrně kvůli tomu, co sděloval? Začal jsem pátrat – a otevřel se přede mnou fascinující svět.
Vaše kniha stojí na silném tvrzení, že Michael Jackson byl systematicky mediálně likvidován. Nebál jste se, že vstupujete na velmi tenký led mezi investigací a osobní interpretací?
Téma je citlivé, proto jsem k němu přistupoval s pokorou a důrazem na fakta. Mým cílem nebyla jednostranná obhajoba ani šokující teorie, ale ukázat, kým Michael Jackson skutečně byl za všemi nálepkami. Když se řekne jeho jméno, většině lidí naskočí hlavně negativní asociace z médií a zjednodušených příběhů. Jenže při hlubším pohledu se objevuje jiný obraz. Například je zapsán v Guinness World Records jako umělec s největší charitativní činností v historii pop music – podporoval desítky organizací, financoval nemocnice i léčbu dětí, často anonymně. A právě tyto opomíjené stránky jsem chtěl ukázat.
Při čtení je cítit silné osobní zaujetí. Jak jste během psaní pracoval s vlastním přesvědčením, abyste nepodlehl opačnému extrému – tedy nekritickému obdivu?
Musím přiznat, že se u mě během psaní vytvořil určitý obdiv – a upřímně, asi se mu nelze úplně ubránit, pokud člověk pozná Michaela Jacksona celistvě. Čím víc jsem pronikal do jeho poselství, humanitární činnosti a výpovědí lidí z jeho okolí, tím víc mi docházelo, jak mimořádná a zároveň složitá osobnost to byla, a jak málo z tohoto obrazu se dostalo do veřejného prostoru. Pak je ale namístě otázka, proč je jedna část jeho příběhu stále zdůrazňována, zatímco druhá – často doložená a konkrétní – zůstává stranou. A právě o tomhle je moje kniha: ne o nekritickém obdivu, ale o snaze ukázat celý obraz.
Popisujete stovky hodin studia materiálů, diskusních fór i soudních dokumentů. Co bylo pro vás osobně nejvíc šokující zjištění během této práce?
Těch šokujících momentů byla celá řada, ale pokud mám vypíchnout jeden, je to příběh reportérky Aphrodite Jones. Pracovala pro Fox News a během procesu v roce 2005 informovala o možném odsouzení Michaela Jacksona až na dvacet let vězení. Po jeho jednohlasném zproštění viny později napsala knihu, kde přiznává, že její reportování bylo zkreslené a některé informace zamlčovala. Zásadní pro mě je, že takovou manipulaci popsala veřejně – a vyvolává to otázku, kolik podobných případů zůstalo neodhalených.
Tvrdíte, že neexistovala kniha, která by Michaela Jacksona ukazovala jako „morálního a společenského vizionáře“. Co podle vás ostatním autorům chybělo – odvaha, informace, nebo jiný úhel pohledu?
Myslím, že jim možná chybělo osobní zaujetí – nebo spíš vnitřní souznění s tím, o čem Michael Jackson mluvil a zpíval. Když píšete o někom jen jako o celebritě, vznikne portrét celebrity. Když ale chápete jeho vnitřní motivaci, otevře se jiná dimenze příběhu. Sám to vystihl větou: „Bohatství a sláva mají smysl jedině tehdy, pokud slouží druhým lidem.“ Když se na jeho tvorbu díváte tímto pohledem, začnou v ní vystupovat silná témata – od rovnosti lidí v Black or White, přes kritiku médií v Tabloid Junkie, až po ekologické poselství Earth Song nebo sebereflexi v Man in the Mirror. Nešlo jen o texty, ale o dlouhodobý postoj. A právě tento rozměr jeho odkazu je podle mě často přehlížen, přestože je dnes možná aktuálnější než kdy dřív.
Velkou roli ve vaší knize hraje kritika médií. Myslíte si, že je tento mechanismus „vytváření reality“ výjimečný případ Michaela Jacksona, nebo jde o běžný princip fungování médií dnes?
Jsem přesvědčený, že případ Michaela Jacksona ukazuje velmi jasně, jak mediální svět funguje. A právě to je další důležitý rozměr, který se snažím v knize předat. Když si všimnete mechanismů, které se v jeho případě objevují – selektivní práce s fakty, opakování neověřených tvrzení, vytváření emocionálních zkratek nebo zamlčování informací, které se nehodí do narativu – začnete je vidět i jinde: v politice, ve zpravodajství i ve veřejném obrazu různých témat a lidí. Rozdíl je hlavně v měřítku. Jeho případ je extrémně dobře zdokumentovaný, takže umožňuje sledovat, jak se mediální obraz formuje v čase.
Ve vaší interpretaci je Michael Jackson nejen umělec, ale téměř duchovní postava s hlubokým poselstvím. Nebojíte se, že část čtenářů to může vnímat jako určitou idealizaci?
Určitě to tak někteří čtenáři mohou vnímat, a je to zcela pochopitelné. V deváté kapitole popisuji Michaela Jacksona jako osobnost s hlubokým vnitřním světem, někdy i jako „moderního mystika“, což nemusí být každému blízké. Opírám se ale o konkrétní materiály. Jedním z nich je sbírka Dancing the Dream, kterou mnozí nečtou jen jako texty celebrity, ale jako svébytné literární dílo s velkou hloubkou. Pro čtenáře, kteří mají blízko třeba k poezii Rúmího, mohou tyto texty silně rezonovat. Tento duchovní rozměr se navíc odráží i v jeho písních a životních postojích, včetně vztahu k modlitbě a vnitřní reflexi, jak ji popisuje i autobiografie Moonwalk. Cílem knihy ale nebylo idealizovat, spíš ukázat, že pod mediálním obrazem existoval mnohem vrstevnatější člověk.
Jak byste reagoval na čtenáře, který řekne: „Dobře, ale co když je pravda někde uprostřed – ani démon, ani mučedník?“
Michaela Jacksona vnímám jako lidskou bytost s pozitivními i negativními stránkami. S čím ale polemizuji, je představa, že obě strany jeho obrazu byly stejně silné a stačí je „vyvážit“. V jeho případě byl negativní obraz – obvinění, skandály a mediální zkratky – dlouhodobě výrazně zesílen. Naopak pozitivní stránka, tedy humanitární činnost, umělecký přínos a hloubka jeho sdělení, byla často potlačena. Proto pak hledání „středu“ mezi těmito nerovnoměrnými pohledy nutně nevede k vyváženému obrazu.
Kniha má silný apel na čtenáře, aby „hledali pravdu za titulky“. Jak by podle vás měl dnes běžný člověk poznat, čemu věřit a čemu ne?
Ani lidé, kteří se profesionálně zabývají informacemi, se na tom plně neshodnou. Nikdo z nás nemá kapacitu ověřit všechno, takže pracujeme s více zdroji, porovnáváme je a dáváme si pozor na hotové interpretace. Mnohem důležitější mi ale přijde něco jiného: přestat automaticky soudit lidi s jiným názorem. Dnes se ve společnosti vytváří velká propast – místo dialogu se navzájem nálepkujeme. Extremista, dezinformátor, popírač… jako bychom tím něco vyřešili. Ve skutečnosti si tím jen zjednodušujeme situaci a vyhýbáme se snaze druhého pochopit. A právě v tom vidím hlubší rovinu Michaelova příběhu. Stal se ukázkovým příkladem mechanismu, kdy se místo porozumění vytváří zkratka a nálepka.
Pokud by si měl čtenář z vaší knihy odnést jedinou myšlenku, která přesahuje samotného Michaela Jacksona – jaká by to byla?
Láska k lidem. Přál bych si, aby si čtenář z knihy odnesl větší schopnost mít rád i ty, se kterými nesouhlasí. To je totiž ta nejtěžší část – respektovat člověka, který vidí svět jinak než my. Každý má své zkušenosti, zranění i důvody, proč věří tomu, čemu věří. Pokud spolu přestaneme mluvit a začneme se jen nálepkovat, nikam se neposuneme. Společnost pak funguje jako organismus, který se začne obracet sám proti sobě – a to nemá vítěze. A právě v tom se vrací i Michaelovo poselství, například v Man in the Mirror: změna začíná u nás samotných. Ne u „druhých“, ale u vlastního přístupu k nim. Pokud si čtenář odnese aspoň tohle, kniha splnila svůj účel.
Vydal David Bail, 2026
David Bail
Český autor a podnikatel. Ve své tvorbě se zaměřuje na aktuální společenská témata i veřejný obraz Michaela Jacksona a jeho umělecký odkaz v kontextu mediálního prostředí. Jeho kniha Odhalení Michaela Jacksona vyšla v listopadu 2025 a během krátké doby se stala bestsellerem. Je také autorem knihy Milionář, který našel cestu z matrixu, která si získala přes 20 000 čtenářů.
text: Josef Zahn
foto: archiv Davida Baila
