Po humorném románu Až na ten konec dobrý (Cena čtenářů Magnesia Litera 2022) přišel spisovatel, nakladatel a stand-up komik Pavel Tomeš se sbírkou lehce bizarních povídek s názvem 13! (čti Třináct faktoriál). Právě teď v únoru můžete tyto povídky s notnou dávkou černého humoru slyšet na Českém rozhlase, kde vznikla jejich audiopodoba. Nebo můžete něco z toho prožít přímo s autorem, když si zajdete na jeho literární stand-up.
Povídky ve vaší knize mají pestrá témata a často velmi bizarní zápletky, u natáčení audioknihy jste se asi nenudili.
To tedy ne. Bylo to skvělé, fakt sranda, celé to natáčení. Jsem rád, že se audiokniha nakonec dělala v Českém rozhlase Brno. Povídky mají totiž často vztah k Brnu a brněnští herci si s nimi pod vedením režiséra Radima Nejedlého skvěle vyhráli. Je to úžasný pocit, když herec čte vaši povídku, opravdu si to užívá a režisér, a dokonce i zvukař dostávají záchvaty smíchu. Tedy ne proto, že by to herec kazil nebo četl strašně, ale že je baví ten text a jeho vyznění. A hlasy jsou stejně pestré jako témata povídek. Aleš Slanina je ten nejlepší nakrknutý anděl i úžasný gigolo, Petr Kubes skvělý otrávený policajt i fotr, který se připravuje na konec světa, Štěpánka Romová prostě „mega dobrá“ otrávená puberťačka, Jana Štvrtecká skvělá kráva z marketingu, která terorizuje svého kreativce a Viktor Kuzník dokonalý romantik, který při lásce na první pohled rozšlápne psa.
U autorů ale není příliš časté, že by byli u výroby audioknihy.
To je pravda, ale já jsem zároveň i svůj vlastní nakladatel a audiopodoba knihy vznikla jako spolupráce mého nakladatelství Otoč s Českým rozhlasem. Jde o projekt dramaturgyně Mariny Feltlové, jíž patří velké poděkování. V únoru Český rozhlas Dvojka odvysílá sedm povídek a všech třináct pak bude k dispozici na streamu Českého rozhlasu celý následující měsíc. Pak bude k dispozici i audiokniha a jako bonus bude mít i přílohy.
Poslouchejte ZDE.
Přílohy?
Ano, kniha 13! má trochu netypicky pro beletrii i přílohy, kde je ke každé povídce nějaký více či méně zábavný dodatek. Například pokyny, co máte dělat, když potkáte anděla, slovníček latinské erotické konverzace nebo návod, jak přežít puberťáka. Některé přílohy v knize byly ale založeny na ilustracích Lemky Otáhalové, a tak jsem pro audioknihu musel napsat nový speciální bonus. Takže natáčení audioknihy pro mě bylo velmi zajímavé i jako pro autora. Například musím přiznat, že humor je pro načítání vlastně docela náročná disciplína.
V jakém smyslu?
Uvědomil jsem si, jak moc záleží na intonaci vět i jednotlivých slov, na poloze vypravěče i dialogů, aby vše vyznělo opravdu tak, jak má. Při načítání humorného textu je opravdu velmi tenká hranice, za kterou už můžete sklouznout k nepřiměřenosti nebo rovnou trapnosti, někdy zase můžete jemný vtip nebo ironii zcela pohřbít. Ale platí to samozřejmě i naopak. Někteří herci jsou pod dobrým vedením naopak schopni přidat nový rozměr a může to vyjít celé ještě vtipněji než jak je to napsané. A když herce, kteří text namlouvají, ten příběh baví, je to okamžitě poznat. Někteří dokonce sami přicházejí s vlastními návrhy, jak text co nejvtipněji číst. Když to ve finále ještě podtrhne hudba Martina Evžena Kyšperského, je to radost.
Kecal jste do toho režisérovi moc?
Téměř vůbec. Radim Nejedlý je zkušený režisér, který má za sebou úžasnou práci. Neučím orly lítat. Byl jsem ale strašně rád, že jsem u toho mohl být jako divák, tedy spíš posluchač. Je to pro autora zajímavý náhled na vlastní text, když slyší, jak se mění v audioknihu. A taky jsem zjistil, že umím napsat velmi dlouhá souvětí s takovými jazykolamy, že to zaskočí i zkušeného herce. Při nahrávání navíc také jasně slyšíte, co jste mohli napsat jinak, slovosled, slovo navíc, kde jste mohli udělat tečku… Pokud si nějakou větou při psaní nejste jistí, přečtěte si ji nahlas. Hned budete vědět, co tam nefunguje.
Proč jste si jako stand-up komik nenamluvil audioknihu sám?
Přestože mě mluvené slovo jako stand-up komika částečně živí, namlouvání audioknih je něco zcela jiného. Nejsem herec a nikdy bych se ani nepřiblížil těm úžasným polohám, které zvládne zkušený profík. Já si to trochu vyzkoušel v rámci krátké předmluvy autora a také takové výmluvy nakladatele, kterou jsem namlouval k audioknize a která je i v předloze. A úplně mi to stačilo. Pěkně jsem se zapotil a taky si uvědomil, jak těžké je někdy správně vyslovit i zdánlivě obyčejná slova.
Jako například?
Jako například na první pohled nevinné slovo „nakladatel“. To prý skoro nikdo nepřečte napoprvé čistě. Takže jediné „autorské čtení“, které jsem ochoten podstoupit, je to naživo, kde mohu uplatnit stand-up komika v sobě.
Vyšlo v nakladatelství OTOČ.
Třináctá povídka ve vaší knize s názvem Co byste poradil začínajícím autorům? je právě o spisovateli, který jede na autorské čtení. Problém je, že nemá příliš rád ani čtení, ani čtenáře.
Ano a trošku mu tam rupnou nervy. Ale já naštěstí nejsem takový morous, jako hrdina té povídky, kterého skvěle namluvil Aleš Slanina.
Takže nakolik je to celé autobiografické? Abych odcitovala jeden ze čtenářských dotazů v povídce.
Ne tolik, jak by se mohlo zdát. Autorské čtení nemusí být peklo. Já mám na rozdíl od hrdiny té povídky tahle setkání se čtenáři rád, jen je pojímám trochu jinak. Právě teď v únoru startuji svou malou tour s takzvaným Literárním stand-upem. To je takový můj patent, kdy se snažím spojit svoje dvě oblíbené disciplíny, tedy literaturu a stand-up comedy. Je to podstatně živější způsob, jak představit svoje knihy, výlet za čtenáři, kdy si společně zařádí autor, stand-up komik i nakladatel ve mně. Mluvím o psaní a vydávání knih, o humoru, o čtenářích a také samozřejmě čtu ze svých knih. Jezdil jsem tak už v minulých letech s románem Až na ten konec dobrý, teď dávám větší prostor nové knize 13!.
S klasickým stand-upem to ale asi, pokud jde o reakci publika, nejde srovnat...
Vždycky je to o publiku, někdy je literární stand-up živější než klasické stand-upové představení. Možná také proto, že tam čtu právě tu povídku, jak strašné to někdy může na autorském čtení být. A pak publikum do té povídky vlastně trochu zatáhnu způsobem, který nečekají a který nechci prozrazovat. Například vloni na podzim při literárním stand-upu v Rosicích u Brna bylo tak skvělé publikum, že jsem se chechtal i já. Takže to pak máte logicky chuť někde zopakovat. Teď v únoru budu například v městské knihovně v Kyjově nebo v Milevsku. Letos plánuji jezdit s literárním stand-upem trochu více, tak kdyby někdo chtěl oživit kulturní program, tak ať se ozve, rád přijedu.
Když jezdíte po vystoupeních, máte vůbec čas i na psaní? V poslední povídce to hlavní hrdina čtenářům, za kterými musí jezdit na autorská čtení, pěkně spočítá.
Samozřejmě, psaní je pro mě pořád priorita. Píšu teď ale velmi zvláštní věc. Je to román, ale myslím, že bude hodně jiný než všechno, co jsem dosud napsal. Hrozně mě to baví psát, i když někdy mě napadne, jestli to bude ochotný někdo číst. Bude to myslím zase docela sranda, ale místy taky dost šílená a černočerná.
O čem to je?
Nemám rád spoilery ani na obálkách knih, ani v recenzích ani v rozhovorech. Takže nemůžu ani naznačit. Nechte se překvapit. Koneckonců, ještě přesně nevím, co z toho vyleze, takže se nechám překvapit i já.
Pavel Tomeš je spisovatel, nakladatel a stand-up komik, kterého můžete znát z televizních pořadů Comedy club nebo Na stojáka. Napsal tři sbírky fejetonů (Facky z Marsu, Zápisky malého tyranosaura a Tohle lidi hodně berou). Za humorný román o smrti Až na ten konec dobrý obdržel Kosmas cenu čtenářů ceny Magnesia Litera 2022. V rámci loňského podzimního Velkého knižního čtvrtku vyšla jeho sbírka povídek 13!(Třináct příběhů s přílohami). Provozuje nakladatelství Otoč, které vydává jeho knihy. Žije v Brně.
Text: Zuzana Turňová
Foto: Tino Kratochvíl
