Jít po stopách víc jak 160 let starého příběhu je někdy zapeklité. Když jsem psala reportážní román Kde domov můj? o Františkovi Škroupovi, zažila jsem takových svízelných chvilek víc. Blížící se Vánoce mi připomněly jednu takovou, o kterou bych se s vámi ráda podělila.
František odjel v srpnu 1860 do Rotterdamu, aby tam pomohl založit a vybudovat operu. Já jsem se snažila jeho příběh odkrýt.
Po dlouhém čekání se zdálo, že v březnu 1862 se za ním do Rotterdamu konečně přestěhuje rodina. Byly před ním tedy poslední Vánoce bez ní.
Františkovi se v Rotterdamu velmi stýskalo, dokonce až tak moc, že se o něm dodnes vypráví, že zemřel na stesk po domově. Určitě by nechtěl být i o těchto Vánocích sám. Víme, že o těch loňských, z roku 1860, zůstal sám v Rotterdamu a domů poslal jen dárky. Cesta do Prahy nebyla levná a raději posílal každý zlatý rodině. Otázka zněla, jestli jel nebo nejel domů na Vánoce 1861?
Vyšlo v nakladatelství Rosier.
Některé zdroje uvádějí, že v Praze na Vánoce byl a jiné, kterých je více, tomu protiřečí. Že více zdrojů tvrdí opak, nemusí však vůbec znamenat, že mají pravdu, ale jen to, že se více takových zdrojů dochovalo. Nakonec mi nezbylo než vsadit na zdravý selský rozum. Mohl by vůbec odjet, kdyby chtěl?
Začala jsem dohledáním všech představení, která v době od 23. prosince 1861 do 3. ledna 1862 řídil. Doklady z divadla se nedochovaly, protože to později vyhořelo. Některá představení jsou však uvedena v rozsáhlé biografii od Františka Plavce a ostatní jsem dohledala v dobovém tisku, protože na každé představení si divadlo platilo reklamní inzeráty. Bohužel se v inzerci neuvádělo, kdo představení řídil a ani v archivu takovou informaci neměli. Podstatné však bylo, že by Františka měl kdo zastoupit, kdyby chtěl domů odjet.
To však ještě nestačilo. Existovalo v době mezi 24. prosincem, kdy by mohl mít první volno a 3. lednem 1862, kdy by už musel být zpět, pro takovou cestu vlakové spojení? Po delším pátrání zjišťuji, že dobové jízdní řády mají v Muzeu komunikace ve Frankfurtu. Musím vyplnit rozsáhlý formulář jako bych žádala o vyzrazení státního tajemství a na odpověď mají 60 dnů. Když dorazí, ukazuje se, že kdyby odjet chtěl, měl by asi tak jedno odpoledne na setrvání v Praze a musel by jet zpět. Vlaky tehdy jezdily pomaleji a s více přestupy než dnes. Což o to, svou ženu a děti miloval tak moc, že si to dovedu představit. Také by se tím vysvětlilo, proč se v lednu zhoršil jeho nedoléčený zánět pohrudnice. Nastydnout cestou by nebyl ani trochu těžký úkol. Skutečně by však manželce do dopisu z 15. prosince vůbec nenapsal, že se chystá přijet domů na Vánoce?
A proč to bylo vůbec důležité? Protože František 7. února 1862 na zhoršený zánět pohrudnice nečekaně zemřel a příjezdu manželky s dětmi se nikdy nedočkal. Chtěla jsem zjistit, jestli mu ještě bylo dopřáno své milované naposledy vidět, nebo ne. Obávám se, že ta šance je asi hodně malá, ale přála bych mu to, protože své blízké opravdu hluboce miloval.
Text: Markéta Dočekalová
Foto: se svolením nakladatelství Rosier; Wikimedia Commons: Antonín Machekː František Škroup, olej na plátně
