Cesta k jednoduchosti vlastně není vůbec jednoduchá, jak se čtenář dozvídá od autorky v samotném úvodu knihy. Česká spisovatelka, která byla často spojována především s Franzem Kafkou, svými esejemi dokazuje, že nebyla pouhou ženou ve stínu velkého literáta, naopak hrdě vystupuje a na svou dobu velice odvážně komentuje různé společenské nešvary, popisuje vztah mezi mužem a ženou, píše o stálosti a pomíjivosti nebo o tom, že člověk nemusí podniknout výlet třeba do Paříže, aby byl šťastný, ke štěstí může stačit úplně obyčejný obrázek pořízený za deset korun. V některých pasážích si autorka občas protiřečí, převážně však podněcuje ve čtenáři touhu po debatě. Esej je velice náročným literárním útvarem, který Jesenská bravurně zvládla.

Jednotlivé kapitoly jsou sice krátké, ale o to více úderné. Jesenská dokáže slovy dokonale vystihnout danou problematiku a nahlížet na ni zcela bez skrupulí. Tematicky se autorka zabývá věcmi, které nejsou modernímu člověku zas až tak neznámé, i díky tomu je text nadčasový a ve většině případů stále pravdivý. Titul je proložen ilustracemi Lucie Kvapilové, přičemž jednotlivé obrázky jsou tvořeny minimalisticky, pomocí několika málo linek, což skvěle koresponduje s obsahem knihy.

Ačkoli dílo poprvé vyšlo před téměř sto lety, konkrétně v roce 1926, nemusíte se obávat, že byste měli s jeho čtením potíže, jedná se o čtenářské vydání, v němž sice byly zachovány autorčiny stylistické libůstky, ale zároveň byl text upraven do současné pravopisné normy.

Na svou dobu byla Milena Jesenská velmi pokroková a na svět pohlížela s otevřenou myslí. O věcech z běžného života píše otevřeně, nemá potřebu chodit kolem horké kaše a své postřehy a názory předává dál těm, kteří jsou ochotni text nejen konzumovat, avšak také jej hodnotit a třeba s některými tezemi i nesouhlasit. Stále je třeba mít na paměti dobu, kdy dílo vzniklo a vzít v potaz tehdejší společenské poměry. I tak je ale Cesta k jednoduchosti dílem, jež může dnešního čtenáře v mnohém obohatit.

Text: Dagmar Garciová
Foto: Štěpánka Levá