Když měla Erika Ventluková v roce 2003 při jízdě na kánoích v Rakousku nehodu, neměla sebemenší ponětí, jaký dominový efekt její úraz způsobí. Mladá dívka se v počátcích svého dospělého života, plná energie, aktivní sportovkyně a pilná studentka, dozvídá, že se nemoc diagnostikovaná v dětství vrátila. Bohužel natolik agresivně, že dívka najednou neví, zda má smysl plánovat si vlastní budoucnost. (text: Dagmar Garciová, foto: archiv redakce)
Eričino onemocnění, konkrétně malformace lymfatického systému, není jen vážné, je vzácné, dokonce tak, že po celém světě jsou známy jen jednotky případů. Lékaři si tak absolutně nevědí rady, zkoušejí metodu pokus-omyl, ale člověk přece není laboratorní zvířátko. Zdá se, že na celém světě není nikdo, kdo by Erice pomohl.
Lidský život je drahocenný a chyby se v medicíně neodpouštějí, autor Jiří Ventluka předkládá čtenáři příběh, kde se za chyby platí životem, příběh, kde se lidskost pomalu vytrácí a pacient je degradován na shluk tkání a kostí. Ačkoliv jsou její šance na přežití nízké, Erika má obrovskou vůli žít a svůj boj s nemocí jen tak nevzdává. Rodina je zoufalá, člověk zkusí cokoliv, například i alternativní medicínu a různé šarlatány, pro které mají peníze vyšší cenu než lidský život.
Eričina rodina musela denně činit rozhodnutí, která by se dala nazvat Sophiiou volbou. Jak se připravit na smrt blízkého člověka? Je to vůbec možné? Jaké to je žít ve strachu, kdy zazvoní telefon?
Příběh o nemoci vypráví v ich-formě přímo otec dívky. Je tak třeba brát v potaz, že text je citově zabarvený, předaný jen z jednoho úhlu pohledu. V díle je značný výskyt lékařské terminologie, vše je však naprosto srozumitelné a pro čtenáře pochopitelné. Kniha je i přes závažné téma čtivá a vzhledem k rozsahu si své čtenáře hravě udrží. Pokud hledáte smršť emocí, kdy se každé slovo do mysli zarývá svou naléhavostí, je kniha Motýl v pavučině přesně pro vás, kapesníčky doporučuji.
