Znáte Daru? Ne? Irský teenager se vám aktuálně představuje ve své prvotině nazvané Deník mladého přírodovědce. Dara McAnulty je milovník přírody, autista a nebojí se to přiznat. Přijměte pozvání tohoto neobyčejného mladíka a podívejte se na přírodu jeho očima. S Darou strávíme jeden rok a zjistíme, že svět kolem nás je fascinující víc, než se na první pohled může zdát. (text: Barbora Javorková, foto: Štěpánka Levá)

Dara je ve svém deníku bystrým pozorovatelem dění kolem sebe. Zaznamenává nejen koloběh v přírodě od jara do zimy, ale čtenáře seznamuje také se svým životem, který je všechno, jen ne jednoduchý. Lyrické popisy krajiny, květeny i zvířectva střídají temnější odstíny textu, v nichž poznáváme Daru v těžších chvílích, a věřte, že neukazuje jen to krásné. Chlapec trpí úzkostmi, jako autista je zvyklý na zavedený řád a ten se mu občas bortí. Musí se stěhovat, přejít na novou školu, seznámit se s novými lidmi. Klid nachází v přírodě a velkou oporu má v rodině, která ho drží nad vodou. Z Darových zápisků se dozvíme, že kromě otce autismem trpí i chlapcova matka a sourozenci. U McAnultyových se prostě nikdy nenudí.

Zápisky jsou rozděleny na čtyři části podle ročních období. Každé z nich Dara začíná úvahou, kdy se zamýšlí nad vším, co jeho náctiletou duši zajímá, rekapituluje prožitky uplynulých týdnů a dělí se o vzpomínky na rané dětství. Mohlo by se zdát, že chlapcův deník je chaotický a přechází z tématu na téma, ale opak je pravdou. V poznámkách panuje řád, Dara je precizní, a hlavně se umí vyjadřovat. Jak sám v deníku připomíná, jeho rodičům nikdo neručil za to, že bude jednou schopen napsat souvislý text, natož mu rozumět, a dnes před vámi leží text, za který Dara získal nejprestižnější ocenění literárního i přírodopisného světa.

Chlapcovo psaní je něžné, lyrické, obsahuje poetické popisy a literární obraty, které by Darovi mohli závidět všichni básníci světa. Na druhou stranu je ve svém projevu Dara pragmatický a stojí nohama na zemi.

Kniha Dary McAnultyho z nakladatelství Jota přináší nevšední zážitek, kdy jste svědkem fascinujících proměn v přírodě, zároveň se hlouběji ponoříte do vnitřního světa autistického teenagera, podivína, jak o sobě mladík tvrdí. Deník mladého přírodovědce není četbou pro každého, pokud si ho však vyberete, obohatí vás.