RECENZE: Román Rozčarované od Marie Vareilleové už od prvních stránek slibuje napínavý a nevyřčený příběh. Autorka šikovně propojuje dvě časové roviny, což čtenáře přirozeně vtahuje do děje. Už na první straně zaujme věta: „Člověk si minulost nevybaví, když před ním není budoucnost.“ Tato slova naznačují, že půjde o hluboký a emocionální příběh.
V centru vyprávění stojí dvojice kamarádek, jejichž osudy se jednoho dne protnou v malém městečku u La Manche. Když jedna z nich beze stopy zmizí, zasáhne to nejen místní komunitu, ale celou Francii. I přes množství spekulací a obvinění hlavního podezřelého pravda zůstává dlouho neodhalená.
Po dvaceti letech se na místo tragédie vrací novinářka Fanny, která má napsat sérii článků o případu, jenž poznamenal i její vlastní mládí. Jak odkrývá jednotlivé stopy, zjišťuje, že zmizení Sarah Leroyové je zahaleno více tajemstvími, než se zdálo. S každou další stránkou Fanny odhaluje hlubokou pavučinu vztahů a záhad v partě dívek, které se snažily skrýt svá nejtemnější tajemství.
Vareilleová v tomto románu otevírá zásadní společenská témata, zejména otázku selhání spravedlnosti. Autorka poukazuje na to, že zatímco nevinní trpí, skuteční viníci často unikají trestu. Beztrestnost živí mlčení a tajemství, která často zůstávají nevyřčená – „to se nás přece netýká“ nebo „to se děje jen ve filmu“. Takové postoje však způsobují, že oběti sexuálního násilí jsou znovu zraňovány, zatímco viníci žijí beztrestně dál.
Román zdůrazňuje nutnost věřit obětem a přestat je marginalizovat, zatímco pachatelé unikají spravedlnosti. Vareilleová nám připomíná, že společnost stále přehlíží zločiny, které ničí životy těch nejzranitelnějších, a upozorňuje na důležitost zvednout hlas za ty, kteří byli umlčeni.
Text: Tereza Schillerová
Foto: se svolením nakladatelství Metafora
