Radúze Máchu, člena Činohry pražského Národního divadla, můžeme vidět v inscenacích Netrpělivost srdce, Kytice, Idiot, Audience u královny nebo čerstvě Mnoho povyku pro nic. Na kontě má i několik úspěšných audioknih. Jaký je ale čtenář a s jakou literární postavou by šel na pivo? (text: Martina Vlčková, foto: Lenka Hatašová, Martin Kubica)

1. Jakou knihu právě čtete?
Před pár dny jsem dočetl Kunderovo Nevědění. Příběh emigrantů do Francie, Ireny a Josefa, kteří opět navštíví po letech svůj „domov“ v Čechách a zjišťují, že už pro ně vlastně ani domovem není. Nádherná kniha, skvělá sonda do české společnosti a emigrantovy duše, díky autorově zkušenosti mistrně autentická. Pro mě taky dost o hledání sebe samého, svých hodnot a priorit, nenapravitelných rozhodnutích věku „nevědění“, sexu, stesku a touze.

2. Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Určitě papír. Čtečku, tablet nebo počítač nějak nemůžu překousnout, nedokážu se správně naladit a text si užít. I k učení třeba na natáčení potřebuju vždy vše vytisknout, jinak to nedokážu nasoukat do hlavy. Jako další oblíbenou variantu považuju audioknihu. Samozřejmě, je to zcela jiný zážitek, interpret vždy dává dílu něco ze sebe a nenechá tolik pracovat představivost čtenáře, ale v přeplněné tramvaji nebo při řízení se můžu „začíst“ a být s knihou alespoň takto.

3. S jakou literární postavou byste šel na pivo?
Myslím, že bych potřeboval v téhle nelehké době, pro mě dost depresivní, uvěřit nějaké naději, že bude vše zase v pořádku a my jako lidstvo jsme neselhali. Nevím, možná třeba Malý princ by byl ten pravý, s kým bych rád pohovořil o smyslu bytí. On by asi pil jen čaj a já bych si dal spíš panáka.

4. U které knihy jste se smál nahlas?
Naposled to bylo před dvěma týdny u jedné pohádky, kterou jsem předčítal své dceři z knihy Pohádky pod polštář. Byl to jakýsi příběh o šišlavém králi, který chtěl přinést na talíři rybu, ale donesli mu holku Líbu. Naší šestileté Matyldě čtu každý večer, teda pokud nehraju, ale tady se poprvé stalo, že se u příběhu tak upřímně rozesmála, že nemohla přestat a nakazila tím i mě a smáli jsme se dobrou minutu. Vlastně pro mě nezapomenutelný a nabíjející zážitek.

5. Oblíbený citát z knihy?
„Žádná vina není zapomenuta, dokud o ní ví svědomí.“ Stefan Zweig, Netrpělivost srdce. Úžasný román, který jsem mohl díky Supraphonu načíst jako audioknihu a jehož hlavní postavu, poručíka Antona Hofmillera hraju ve Stavovském divadle ve stejnojmenném představení. Kniha je o člověku, který nedokáže říci ne, chce se všem zalíbit, cítí falešný soucit k chromé dívce a neříká, co si myslí. Ztrácí sám sebe. Srdečně zvu k poslechu i do divadla.

6. Jakou knihu byste si vzal na pustý ostrov?
Tady bych klidně ulevil ze svých nároků a vzal si plně naplněnou čtečku, co kapacita dovolí. Ale když popřemýšlím, jakou nejdelší knihu mám v knihovně, tak je to asi Egypťan Sinuhet.

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete?
V klasickém knihkupectví, menším s příjemnou atmosférou a typickou vůní. Naposled třeba v tom naproti Národnímu divadlu cestou na zkoušku.

8. Co děláte s knihami, které už nechcete?
Upřímně, ještě jich nemám tolik, abych se jich musel zbavovat. A až ten čas nastane, raději koupím další knihovnu.

9. Proč je podle vás dobré číst knihy?
Jako dítě jsem denně sportoval, čtenářský deník opisoval od sestry a upřímně jsem toho moc nenačetl, než jsem nastoupil na konzervatoř. Chybí mi to a je mi líto, že už to nikdy nedoženu. Je to obrovský zážitek se sám zavřít s knihou, navíc v téhle době nejrůznějších displejů, a v hlavě si zhmotňovat autorův nádherný text, objevovat v něm sám sebe, své okolí, vzdělávat se, pobrečet si nebo se zasmát. Dcera mi nedávno řekla, že se do školy těší hlavně proto, že si bude moct sama číst. To mě dojalo a jsem šťastný.

10. Jakého spisovatele byste si vybral, aby napsal váš životní příběh?
Když jsme před nedávnem se Supraphonem připravovali audioknihu s povídkami Oty Pavla, připadaly mi ty jeho popisy zážitků nesmírně silné a vryly se mi navždy pod kůži.

Radúz Mácha (*1987, Valašské Meziříčí) je český herec a od roku 2011 člen Činohry Národního divadla v Praze. Vystudoval hudebně-dramatický obor Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Již v době středoškolských studií hostoval v Těšínském divadle, v ostravském Divadle Petra Bezruče či v Národním divadle moravskoslezském. Po úspěšném absolvování ostravské konzervatoře vystudoval činoherní herectví na JAMU v Brně. Mimo divadla se má na kontě také filmové a televizní role. Se svou ženou Martou vychovává dvě děti.