RECENZE: Spisovatel Leoš Kyša, známější pod pseudonymem František Kotleta, se tentokrát vydal do vod alternativní historie. Jeho román Sudetenland nás vezme do roku 1990, který je ale jiný, než si pamatujeme.
Kyša vychází z nápadu, že poválečný odsun německého obyvatelstva proběhl jen částečně, místo tří milionů Němců jich po válce odešla jen třetina. Z těch, kteří zůstali, se v Československu stali občané druhé kategorie. Děti nemohly studovat, rodiče zažívali nejrůznější ústrky a diskriminaci. A pak přichází sametová revoluce, prezident Havel se za násilné vyhnání omlouvá a v německé menšině se začíná mluvit o sebeurčení.
A zrovna v tuto chvíli přijíždí novinářský elév Daniel do Bruntálu, kde sudetští Němci organizují demonstraci. Po městě se šíří letáky s hákovými kříži, někdo přepsal názvy ulic na německé, k násilí provokují skinheadi. Městem otřese vražda bývalého gestapáka, ze které je obviněn místní Rom. Daniel vidí námět na zajímavou reportáž a chce také pomoci své nové známé Kláře a její romské kamarádce. Klára se osvědčí jako skvělá průvodkyně – pochází ze staré německé rodiny, zná místní komunitu, velmi dobře se orientuje v historii zdejšího kraje. Daniel s Klárou ale netuší, že se se svým pátráním zaplétají do vysoké hry, jejíž kořeny se táhnou do hluboké minulosti. Je nutné rozplést komplikované vztahy bývalých nacistů, komunistů a Židů. Hledá se zlato, zbraně nebo ještě něco výbušnějšího?
V knize je skvěle vystižená dobová atmosféra. Začátek devadesátých let, to byla směsice naděje i nejistoty, odehrávající se ve specifickém kraji plném nedořešených křivd, zlých vzpomínek i nesourodých skupin obyvatelstva. Knihu doplňují autentické úryvky z tehdejšího tisku, nechybí ani autorův typický humor a soudobé reálie. Pominu-li detektivní zápletku, je kniha svým námětem vlastně docela nadčasová a aktuální. Sám autor říká: „Tohle je příběh, na jehož napsání jsem se chystal celý život.“ Povedlo se mu to skvěle, což určitě ocení nejen jeho pravidelní čtenáři.
Text: Hana Kubíková
Foto: Hana Drahokoupilová
