Co znamená být připravený na krizi, válku nebo vlastní strach? Jana Brázdilová a Pavlína Saudková se v knize Svědomí ptají vojáků i samy sebe, kde začíná naše osobní odpovědnost.
V předmluvě píšete, že chcete čtenářům nabídnout „svědomí místo lhostejnosti“. Kdy se z vašeho zájmu o armádu stala potřeba tuto knihu napsat?
Pavlína Saudková: Myslím, že na začátku byl víc než zájem o armádu zájem o společnost jako takovou, její odolnost. A taky o budoucnost našich dětí. Pátým rokem je pár set kilometrů od našich hranic válka a stále častěji se objevují prohlášení o nepřipravenosti Evropy na případný útok Ruska. A ačkoli stále věřím, že k ničemu nedojde, jsem přesvědčená, že je potřeba věnovat se odolnosti společnosti a posílit obranyschopnost státu už jen pro to pověstné odstrašení.
Jana Brázdilová: Na začátku bylo především přiblížit armádu společnosti, strhnout z ní často omílanou nálepku „zelené gumy“ a přinést jiný pohled na práci vojáků a úctu k tomutopovolání. Díky rozhovorům, které jsme s Pavlínou vedly, jsme si ale samy začaly pokládat otázku: Kde je to naše svědomí? Děláme pro naši vlast dost? Jsme užitečné, vracímespolečnosti něco? Z původní snahy přiblížit armádu a práci vojáků se postupně stala mnohem osobnější otázka, co můžeme pro svou zemi, pro svobodu a pro společnost udělat my sami.
Jak vznikal výběr respondentů?
JB: Rozmanitost byla naším cílem. Výběr osobností vznikal postupně a do určité míry intuitivně. Během roku se poskládala jména, která se v rozhovorech navzájem doplňovala a ukazovala armádu z různých pohledů. Když nám respondenti poslali fotografie, bylo úžasné sledovat, jak se jejich cesty v minulosti prolínaly, aniž bychom to při výběru tušily.
Co vám rozhovory prozradily o tom, jak vojáci rozhodují ve chvíli, kdy se povinnost střetne se strachem a pochybnostmi?
PS: Po všech těch rozhovorech mi přijde, že vojáci jsou trochu jako chirurgové. Prostě říznou. Na strach a pochybnosti nemají čas. Neváhají. Když mají úkol, jednoduše vědí, že ho majísplnit.
JB: Jejich častá odpověď zněla: „Je to prostě naše práce.“
Co by měl čtenář po dočtení udělat pro bezpečí své rodiny a okolí?
PS: Seznámit se s příručkou 72 hodin. Pokud máte informace a víte, co dělat, nedáte prostor úzkosti nebo panice. Stejně tak ale vnímám důležitost o odolnosti společnosti a obraněstátu přemýšlet a mluvit.
JB: Mluvit! Zažíváme jakousi společenskou slepotu a hluchotu, hlavně si nepřipouštět to ošklivé, to, z čeho máme strach. Ale je třeba dívat se realitě do očí, mluvit s okolím i s dětmi.
Ondřej Španko, pilot: „Nemůžeme se jen spoléhat, že za nás někdo něco udělá, že nás někdo ochrání. Za svůj kus země jsme zodpovědní my sami.“
Jan Heřmánek, voják aktivní zálohy a předseda Team 4 Ukraine: „Hrdinové z knih a filmů skutečně existují. Nejsou to nedosažitelné postavy, ale obyčejní lidé, kteří se v neobyčejných situacích rozhodnou udělat správnou věc.“
Vydalo nakladatelství Universum, 2026
Jana Brázdilová (* 1984)
Marketingová manažerka, šéfredaktorka Magazínu Luxor a autorka. V knižním světě působí více než deset let. Zaměřuje se na rozhovory s inspirativními lidmi a autentické lidsképříběhy. Spolupodílela se na knihách Hovory s terapeuty a Když žena píše ženě. Svědomí je jejím třetím autorským počinem.
Pavlína Saudková (* 1980)
Novinářka a fotografka, bývalá zástupkyně šéfredaktorky Harper’s Bazaar a šéfredaktorka časopisu Page. Dnes pracuje na volné noze, věnuje se rozhovorům a portrétní fotografii. Od roku 2018 je ředitelkou Nadačního fondu Be Charity, který pomáhá především dětem s handicapem.
Text: Jana Nováková
Foto: osobní archiv autorek
