RECENZE: Ali Hazelwood není potřeba představovat. Do našich srdcí se zapsala románem Hypotéza lásky, kterým otevřela dveře do akademického světa a nechala do něj prostoupit svěží a nefalšovanou romantiku. S knihou Teorie lásky tentokrát zavítáme do vzrušujícího světa fyziků. Nenechte se mýlit. Bude to boj na ostré nože, neboť se stanete svědky dlouho zakořeněné nenávisti mezi teoretickými a experimentálními fyziky. Pokud jste viděli pár dílů seriálu Teorie velkého třesku, dokážete si to představit.
Tenhle příběh se v několika věcech od těch předchozích liší. Tak předně je to zatím „nejakademičtější“ román, jaký autorka kdy napsala. Čtení může být místy náročnější, ale rozhodně by vás to nemělo odradit. Odbornost je vyvážena notnou dávkou lidských příběhů i peprné erotiky. Čemu se na stránkách knihy hodně přiblížíte, je politické intrikaření a mocenské boje na univerzitní scéně. Je to drsné prostředí a místy mi během čtení bylo až špatně. Vyčerpávající přijímací řízení, které je od začátku zmanipulované. Dětinská nevraživost mezi obory. Absolutní moc, kterou mají mentoři nad svými svěřenci. Otrocká práce odborných asistentů nutící je přivydělávat si i jiným způsobem. Zkrátka tenhle svět je sice na pohled neskutečný, ale pokud se do něj dostanete, vybere si na vás svou daň.
Hlavní hrdinka Elsie se přesně s tímto světem potýká. Nadaná teoretická fyzička nechce nic víc, než získat vysněnou práci na MIT a pracovat na svém výzkumu. Jako odborná asistentka moc peněz nemá, a tak si přivydělává jako falešná přítelkyně. Hraní více rolí ji doběhne, když se z nechutně sexy bratra jejího klienta vyklube Jack Smith, chladnokrevný experimentální fyzik, který nejenže zničil kariéru mnoha teoretickým fyzikům, ale nyní stojí v cestě ke splnění jejího snu.
Elsiino chování vám může ze začátku lézt na nervy jako mně. Ale má svůj význam stejně jako celá kniha. Donutí vás přemýšlet, jak se chováte vůči ostatním. Neocitli jsme se náhodou v pohádce? V knize naštěstí ne. Jack je inteligentní vědec, empatický muž a vášnivý milenec. Ale neumí vařit. Ještě že tak. Uklidňuje mě, že není tak dokonalý.
Text: Veronika Barešová
Foto: Markéta Havlová
