RECENZE: Krutá a krvavá historie z doby odsunu sudetských Němců se v novince Jarmily Stráníkové střetává se současností, kdy staré hříchy a křivdy znovu vyplouvají na povrch a hlavní hrdinové jim musí, chtě nechtě, čelit. Vše je zabalené do moderního hororového hávu s příměsí nadpřirozena a také psychologického thrilleru – jedna z dějových linek se soustředí na osud duševně nemocné ženy a dopadu jejího nepředvídatelného chování na dítě. K tomu si připočtěte inspiraci skutečnými událostmi, opuštěný strašidelný dům, výborně vykreslené místní reálie a tuzemská Darcy Coates je na světě. Se všemi klady a zápory, které se k tomuto přirovnání vážou.
První polovina knihy má vskutku hutnou atmosféru, kterou autorka velmi pečlivě buduje a vše doplňují vynikající ilustrace Jiřího Dvorského. Jakmile začnete tušit, jakým směrem se bude konfrontace se zlými silami ubírat, přibude akce a střetnutí s nadpřirozenem se začnou stupňovat. V tu chvíli mrazivé momenty a mysteriózní chvilky ustoupí lehce do pozadí.
Pokud něco Baladě pro Emily škodí, tak možná až zbytečná délka. Tam, kde se již zmíněná Darcy nezabývá tak detailně backgroundem svých strašidelných domů, autorka jednu celou dějovou linku věnuje roku 1945 a tragickým událostem v zapadlé vesničce. Chápu, poválečná historka byla dost zajímavá, stejně jako další reálné a doložitelné momenty, ale bohužel je tato linie nejvíce předvídatelná a oproti dalším dvěma méně záživná. Právě v přeskakování mezi třemi časovými rovinami příběh nejvíc drhne, protože se v nich, minimálně v několika momentech, děje skoro to samé – bojuje se zlem ve všech možných podobách. A opět paralela s Darcy – o hlavní hrdiny se skoro vůbec nebojíte, a tak nějak povědomě čekáte happy end. Přesto se jedná o kvalitní příspěvek k tuzemskému hororu, byť spíš pro milovníky prokletých domů a lehčího strašení. U nich bude Balada pro Emily jednoznačně bodovat.
Text: Milan Říský
Foto: Markéta Havlová
