Maloměstská romance z prostředí ranče nebo román pro ženy z hudebního prostředí. To jsou dvě novinky českých autorek, které slibují čtení jako stvořené pro letní dny. Pod jednou střechou od Eleanor Corvin a Struny naděje od Dominiky Dvorožňák vycházejí v červnu a lákají na příběhy plné emocí i nových začátků. 

Návrat na venkov: romance z ranče

Jednou z nich je Eleanor Corvin (Woodhill), která je už pro některé čtenáře známá tím, že ve své tvorbě ráda střídá žánry. Tentokrát se rozhodla pro maloměstskou romanci a zavítala do prostředí ranče. Jak sama říká, lákalo ji prostředí s úplně jinou atmosférou než v jejích předchozích knihách: „Maloměsto a venkov mají svoje specifické kouzlo – všechno je osobnější, intenzivnější a zároveň útulnější.“ Zároveň přiznává, že jí je tento typ prostředí blízký i osobně, protože sama žije na vesnici.

Děj příběhu se odehrává v Ashbourne, kam přijíždí hlavní hrdinka Abigail s nadějí na novou práci. Potřebuje si život dát znovu do pořádku, na chvíli vypnout a začít znovu. Chce se distancovat od minulosti a zažít chvíli klidu. Ale to jí nedopřeje jeden mrzutý šerif Gideon. Přestože mají mezi sebou neshody, nelze popřít, že je to k sobě navzájem táhne. Jejich vztah je plný popichování, napětí i postupného sbližování.

Blízkost i stíny minulosti

Právě vývoj vztahu mezi Gideonem a Abby patřil podle autorky k tomu, co si na psaní užila nejvíce. „Bavilo mě sledovat jejich chemii, vzájemné jiskření a to, jak se postupně sbližují,“ popisuje. Dodává také, že tentokrát kladla větší důraz na samotné budování vztahu jako takového: „Je to víc o jiskření, každodenní blízkosti a o tom, co se odehrává mezi postavami i uvnitř nich, než o něčem výrazně explicitním.“

Vedle romantické linky si autorka užila i samotné vytváření města. Ashbourne, přestože je zasazené do Missouri, je zcela fiktivní a promyšlené do detailu včetně vlastní historie. Bavilo ji dát mu vlastní atmosféru a přidat mu něco navíc, co ho odliší. I díky tomu působí prostředí příběhu živě a autenticky.

Ačkoliv je Pod jednou střechou podle autorky její zatím nejvíce pohodová kniha, nezůstává jen u lehké romantiky. „Nechtěla jsem, aby působila povrchně, protože žádný život není jednoduchý. Nešla jsem ale po ničem extrémně těžkém nebo vyhroceném – spíš jsem se snažila najít rovnováhu mezi feel good atmosférou, chemií mezi hlavními postavami a přirozenějšími životními problémy,“ říká. I v tomto příběhu se proto objevují vážnější témata, se kterými se postavy musí vyrovnávat. Když se zdá, že se vše konečně uklidňuje, Abigail dostihne minulost a její poklidné léto naruší záhadné vzkazy od pronásledovatele.

Vydává nakladatelství Red, 3. června 2026

Hudba jako cesta k sobě samé

Druhou červnovou novinkou je debut Dominiky Dvorožňák Struny naděje. Kniha je pro všechny, kteří někdy v životě měli pocit, že nejsou dost dobří. Sama autorka přiznává, že myšlenka napsat knihu ji provázela dlouhodobě. „O tom, že budu spisovatelka, jsem snila už před šestnácti lety,“ říká. Její předchozí pokusy ale zůstaly nedokončené. Až u této knihy přišel zlom: „Bylo to jako osvícení… řekla jsem si, že tentokrát knihu opravdu dokončím.“ Nešlo to ale úplně hladce. „Nejtěžší bylo vykašlat se na občasný pocit, že je text hrozný a že se stejně nikdy žádnému nakladatelství líbit nebude. A taky uvědomění, že jsem do Maddie vložila mnohem větší kus sebe, než jsem původně zamýšlela.“ První verzi přitom psala ručně do sešitů přibližně půl roku.

Hlavní hrdinka Maddie ztratila svoji matku, a i když jejich vztah nebyl nejvřelejší, cítí bolest a vinu. Snaží se své pocity vkládat do textů písní a začít nanovo. Nabídka od jejího strýce, slavné country hvězdy, přichází v pravý čas. Život strávený v jeho domě v Tennessee pro ni představuje něco, co doposud nezažila – cítí se v něm v bezpečí a může zde rozvíjet svůj talent.

Jediný, kdo je vůči ní nepřátelský, je její nový uzavřený spolubydlící Nathaniel. Maddie se tím ale nenechá odradit a postupně si začíná uvědomovat vlastní hodnotu. Její cesta k sobě samé není jednoduchá, ale o to důležitější.

Hudba je v příběhu zásadní a není jen kulisou. „Přes písně může být Maddie doopravdy slyšet,“ vysvětluje autorka. Sama přitom vnímá psaní podobně – jako způsob, jak dát hlas emocím, které by jinak zůstaly nevyřčené. Emocionální přesah příběhu vychází především z hlavní hrdinky. „Nese si v sobě spoustu věcí, které ji nutí pochybovat o sobě, o své hodnotě i o tom, jestli si zaslouží být šťastná,“ říká.

Cílem knihy bylo ukázat, jak moc nás mohou ovlivnit slova, která slýcháme od druhých, a jak těžké, ale zároveň možné je se z nich postupně vymanit. Romantická linka je zde přítomná, ale není hlavním tématem. „Je jen součástí skládačky, kterou si Maddie musí postavit sama,“ doplňuje autorka.

Vydává nakladatelství Red, 3. června 2026

Dvě podoby letního čtení

Obě knihy spojuje důraz na emoce, vztahy a nové začátky. Zatímco Pod jednou střechou přináší lehčí, oddechovou atmosféru plnou humoru a postupného sbližování, Struny naděje jdou více do hloubky a soustředí se na vnitřní proměnu hlavní hrdinky a její vztah k sobě samé. Každá tak nabízí trochu jiný čtenářský zážitek.

Text: Markéta Nováková
Foto: Pexels