Freida McFadden dobře ví, jak čtenáře dostat do situace, ze které není snadné uniknout. Tentokrát je její hrdinka těhotná, zraněná, sama uprostřed zasněžené pustiny a odkázaná na pomoc cizích lidí. Co by mohlo být horší? Třeba zjistit, že právě ti, kteří vám nabídli střechu nad hlavou, nemusí mít tak dobré úmysly, jak se na první pohled zdá.
Tegan Wernerová je v osmém měsíci těhotenství a vydává se autem za svým bratrem. Jenže cesta se během sněhové bouře dramaticky změní. Tegan havaruje, poraní si kotník a zůstane uvězněná v zasněžené krajině. Když se konečně objeví pomoc, je pochopitelně vděčná. Manželský pár, který ji najde, ji odveze do svého domu, kde může přečkat nepřízeň počasí. Místo pocitu bezpečí se ale postupně dostavuje neklid. Něco tu není v pořádku. A čím déle Tegan v domě zůstává, tím méně si může být jistá, komu vlastně věřit.
Právě důvěra je jedním z hlavních témat thrilleru Nehoda. McFadden staví příběh na jednoduché, ale velmi účinné otázce: Co když člověk, který vám pomůže v nejhorší chvíli, sleduje vlastní záměry? Tegan je ve výjimečně zranitelné situaci a čtenář její nejistotu prožívá spolu s ní. Každé gesto může být projevem laskavosti, ale stejně tak může skrývat něco zcela jiného.
Autorka tentokrát využívá také střídání perspektiv. Vedle Tegan dostává prostor Polly, žena z páru, který těhotné ženě poskytne útočiště. Dvě ženy, dva pohledy a informace, které se ke čtenáři dostávají postupně. A právě tady McFadden rozehrává svou oblíbenou hru: nutí nás vytvářet si vlastní teorie a vzápětí je zpochybňovat. Když už máme pocit, že jsme pochopili, co se děje, objeví se další detail, který dosavadní obraz převrátí.
Velmi dobře funguje také prostředí. Sněhová bouře, odlehlý dům a nemožnost jednoduše odejít vytvářejí klaustrofobní atmosféru. Dům, který má být bezpečným útočištěm, se postupně stává místem, kde je třeba být neustále ve střehu. Venku čeká mráz a sníh, uvnitř lidé, jejichž skutečné úmysly nejsou zdaleka tak čitelné, jak by se mohlo zdát.
Teganino těhotenství přitom není pouze efektní kulisou. Zásadně ovlivňuje její jednání a rozhodování. Každé riziko má pro ni dvojnásobnou váhu a strach o vlastní život se neustále prolíná se strachem o nenarozené dítě. McFadden tak dokáže vytvořit napětí nejen prostřednictvím otázky, co se stane, ale také prostřednictvím obavy, co všechno může Tegan ztratit.
Typický je pro autorku také svižný styl a krátké kapitoly. Příběh rychle odsýpá a jednotlivá odhalení přicházejí v okamžicích, kdy už by čtenář nejraději věděl, jak všechno dopadne. McFadden si přitom informace pečlivě dávkuje a dobře pracuje s cliffhangery. Výsledkem je kniha, která se čte velmi snadno – a zároveň svádí k tomu, abyste si řekli ještě o jednu kapitolu. A potom ještě jednu…
Nehoda je velmi dobře namíchaná dávka napětí, nejistoty a překvapení. A McFadden opět potvrzuje, že umí vytvořit situaci, v níž si čtenář stejně jako hlavní hrdinka není jistý, komu může věřit. Jedno je přitom jisté: jakmile se Tegan ocitne v zasněžené pustině, cesta zpátky už nebude jednoduchá.
Pro fanoušky Freidy McFadden je Nehoda sázkou na osvědčené ingredience jako jsou rychlé tempo, tajemství, podezřelé postavy a neustálé zpochybňování toho, co považujeme za pravdu. FreidaMcFadden je americká lékařka se zaměřením na poruchy mozku a spisovatelka psychologických thrillerů. Proslavila se zejména románem Pomocnice, její knihy se prodávají v milionových nákladech, pravidelně se drží na předních příčkách bestsellerů. V Čechách dosud vyšlo Tajemství pomocnice, Pomocnice odvedle, Profesorka, Přítel, Žádné lži, Za zamčenými dveřmi. Autorka staví zejména na účincích příběhu, čtenáře překvapuje, znervózňuje, a především udržuje jeho pozornost. Podle toho také konstruuje jednotlivé zvraty, a opravdu vám garantuji, že si prostě nemůžete být jistí, kdo je v příběhu ten zlý a kdo hodný.
Vydalo nakladatelství Kalibr, 2026
Text: Lucie Bednářová
Foto: Ema Šleis
