Autorka D. B. Peck se do povědomí čtenářů zapsala už svou prvotinou Sociopat. Nyní přichází s psychologickým románem Život aneb Na konci stejně všichni umřou, kde jsou všechny karty předem rozehrané. Kde autorka vzala inspiraci na takový příběh, nebo co je jejím životním cílem, se dozvíte v rozhovoru.
Kniha nabízí příběh čtyř postav a jejich vzájemně se propojujících linek, bylo těžké udržet jednotnost vyprávění a plynule přecházet mezi protagonisty?
Jsou knihy, které se píší snadno, a knihy, u kterých musíte promýšlet každý krok. Život byl ten první případ. Víceméně jsem nic neplánovala, jen psala a ty příběhy do sebe zapadly, jako bych to tak plánovala. To ale nemohu říct o udržení charakteru postav. Stává se mi, že zapomenu, jaké vlasy měla postava na začátku knihy, a po zbytek příběhu je zmiňuji jiné.
Co se týká osudů jednotlivých postav ve tvé knize, vycházíš někdy z reálných skutečností? Znáš nějakou Bambi?
Ano, vycházím. Na lidech, které poznám, mě zaujme vždy nějaký nepodstatný detail a kolem něj si v hlavě vybuduji zbytek postavy, který pak už jen čeká na správný příběh, do kterého ji zasadím. To, jak si žmoulají vlasy, když jsou nesví, nebo jak nevýraznou mají barvu očí. U Života se nejvíce podobala realitě postava Šarloty. Bohužel.
Kde bereš inspiraci na takhle hluboký, psychologický příběh? Přemýšlíš často o vztazích lidí kolem sebe?
Vlastně ani nevím. Myslím, že společnost tvoří jen vztahy, a tak ji přes ně i chápu. Můj mozek to bohužel jinak neumí. Když píšu, zapomínám popisovat cokoliv jiného než přemýšlení jednotlivých postav a jejich vztahy s okolím. Občas mi v popisu uteče to, v jakém prostředí se zrovna nachází, ale to pro mě prostě není důležité.
Vyšlo v nakladatelství Epocha.
Jedna taková otázka na odlehčenou. V čem podle tebe spočívá smysl našeho života?
To že má být otázka na odlehčenou? Je tak odlehčená, že jsem si ji musela nechat až na konec (smích). Pokusím se tedy odpovědět, ale myslím, že na dobrou odpověď mám ještě málo odžito. Smysl života je pro každého jiný a každý ho dokáže chápat jen tak omezeně, jak zrovna vidí svět kolem sebe. Jsme jen lidé a unáší nás emoce, které nám zamlžují zrak v každém životním období do jiné barvy. Momentálně je smyslem mého života být šťastná. Já vím, nezajímavý cíl, ale přitom jeden z těch nejtěžších.
Kdo přišel s nápadem zvěčnit část názvu románu nikoliv na obálku, ale na její ořízku? To je docela unikátní.
S tím jsem přišla já a mám štěstí, že Epocha pochopila mou vizi i z pár velmi špatných náčrtků vzniklých po čtvrté ranní. Vedli jsme spolu dlouhé diskuze již o samotném názvu knihy, který je nekonvenčně dlouhý, ale shodli jsme se, že ji vystihuje dobře a že je zbytečné ho měnit. Bohužel jsme narazili, když jsme se pokusili celý název nacpat na obálku. No… byl to porod, ale výsledek za to stojí.
A nakonec to zjevné! Proč jsi se rozhodla vyspoilerovat svoji knihu hned v názvu?
No, protože je to dokonalá analogie života. Smrt je jediná jistota, kterou máme, a víme o ní už od začátku. Proto je i část epilogu hned na začátku. Proměnlivá část je ta cesta, jak se k ní dostaneme, a stejné je to i s knihou. Jak ty postavy dopadnou tušíme už z názvu, ale do poslední chvíle nevíme, jak se k tomu bodu, kdy zemřou, dostanou. Chtěla jsem, aby čtenáři trochu popřemýšleli nad svými životy. Změnili to, co jim nevyhovuje, protože nikdo z nás neví, kdy to přijde.
D. B. Peck (* 1999)
Rumunsko-česká autorka, vlastním jménem Denisa Havlíčková, která si stále nezvykla psát o sobě ve třetí osobě, ale za poslední rok se toho u ní moc nezměnilo, tak neví, co vlastně psát. Přestěhovala se do jiného města, změnila práci, se svým týmem vyhrála severovýchodočeskou ligu hospodského kvízu (na to je obzvlášť hrdá) a napsala knihu (to taky ujde). Co se změnilo u vás? Dejte jí vědět na IG @d.b.peck. A plány na příští rok? Třeba další kniha.
text: Ilona Podivínská
foto: se svolením Denisy Havlíčkové
