Staré noviny, archivní spisy, dům plný vzpomínek. Dvě nové knihy českých autorů se vracejí do 20. století. Lukáš Frank v románu A pak listy zašeptaly... sleduje mladého novináře na prahu okupace. Petra Lukešová v Tam, kde jsem tě nechala posílá svou hrdinku do vesnice, odkud jako dítě odešla. V roce 1989 tam postupně zjišťuje, že o své rodině i vlastním dětství ví mnohem méně, než si dosud myslela.
A pak listy zašeptaly…
„Papír má zvláštní vlastnost. Mlčí, dokud se ho někdo nedotkne. A pak se k mlčení už nevrátí.“ Právě slova a jejich moc patří k ústředním motivům historického románu A pak listy zašeptaly… Lukáše Franka.
Honza vyrůstá v pohraničí, miluje češtinu a místo práce v textilní továrně by jednou raději psal pro noviny. V září 1938 ale odjíždí do Prahy a během několika měsíců se jeho představa o budoucnosti zásadně promění. Přichází okupace, ilegální tisk i odbojová činnost. Ve sklepě vzniká Hlas Čech, list, jehož autoři dobře vědí, že za otištěná slova mohou zaplatit víc než ztrátou zaměstnání.
Do Honzova pražského života patří také Eva a starý dům na nábřeží, který se postupně stává útočištěm, redakcí i místem plným tajemství. S rostoucím nebezpečím přitom nabývá na významu i otázka, komu z lidí kolem sebe může Honza skutečně věřit.
Druhá časová rovina se odehrává v roce 1999. Honzovi je devětasedmdesát, více než půl století nic nevydal a teprve nyní se znovu pouští do psaní. Vrací se přitom k událostem, o nichž tak dlouho mlčel, a k příběhu, který pro něj nikdy skutečně neskončil.
Vydalo nakladatelství Kontrast, 2026
Tam, kde jsem tě nechala
Tento příběh začíná pohřbem. Mira stojí nad rakví matky, kterou čtrnáct let neviděla, a zjišťuje, jak málo o jejím životě vlastně ví. Krátce nato přichází další překvapení: matka po sobě zanechala dům v Oselcích a devítiletého syna, o němž Mira nikdy neslyšela.
Návrat do vesnice proto rychle přeroste v pátrání. Mira se snaží zjistit, proč jako dítě skončila v dětském domově, proč ji matka nehledala a proč její přítomnost v Oselcích vyvolává tolik nevole. Postupně se dostává také k archivním materiálům a spisům StB, v nichž jsou rozhodnutí její matky zaznamenána úředním jazykem ve složkách označených „Přísně tajné“.
Petra Lukešová tentokrát staví příběh na vztahu matky a dcery, zkušenosti s dětským domovem, vesnických vazbách a tajemstvích, o nichž v Oselcích vědělo víc lidí, než Mira čekala. V doslovu navíc zmiňuje vlastní práci s archivními materiály i svědectví lidí, kteří část dětství skutečně prožili v dětských domovech.
Vydalo nakladatelství Kontrast, 2026
Text: Dagmar Topolová
Foto: Ema Šleis
