Barbora pracuje jako knihovnice v Regionální knihovně v Karviné a miluje knihy. Nejen na Instagramu se pravidelně dělí o knižní tipy a recenze, ale také se snaží přiblížit práci knihovnice. Ta totiž nespočívá jen v tom, že půjčuje knížky, ale tvoří ji mnoho dalších dílčích procesů. V rozhovoru se dozvíte ještě víc. (text: Barbora Javorková, foto: se svolením Barbory Javorkové)
Jak byste charakterizoval/a obsah vašeho instagramového profilu?
Primárně se na něm objevují recenze na knihy a tipy na čtení. Snažím se také přiblížit práci knihovníka, která nespočívá jen v tom, že půjčujeme knížky, ale tvoří ji mnoho dalších dílčích procesů. Návštěvníci mého profilu mohli třeba vidět, jak knihovny fungovaly v režimu lockdownu, co obnáší, než se knížka dostane ke čtenářům a co dělali knihovníci na home office, který jsme si ani my sami nedokázali u takového druhu zaměstnání představit. No a nechybí ani drobné střípky z osobního života. Mám ráda, když je instagramový profil pestrý a není zaměřený jen na jedno konkrétní téma, třeba právě knihy. Vždyť i bookstagramer žije rodinným životem, vaří, cestuje, nebo má i jiné zájmy. Je fajn poznat ho i z jiné, než z „knižní“ stránky.
Jaký žánr osobně preferujete?
Preferuji společenské romány a rodinné ságy, mám ráda psychothrillery. Žánry střídám podle nálady, někdy mi sedne vtipná romantika jindy pořádná řežba ve stylu Chrise Cartera. A hodně si libuju v knížkách, které jsou psané formou deníku nebo dopisů.
Nejoblíbenější kniha?
Oblíbených knížek je hodně, ale mám dvě stálice, ke kterým se opakovaně vracím. Pan Kaplan má stále třídu rád od Lea Rostena a Vlastní životopis Agathy Christie.
Největší knižní překvapení této doby?
Z toho, co jsem letos přečetla, je to určitě Deník tvrdohlavého režiséra od Václava Marhoula, který se ve své osobní zpovědi nebál jít až na dřeň, thriller Zaříkávačky Emanuely Valentini, ten mě doslova uhranul, Kapka kámen vyhloubí Hany Kulasové, což je skutečný deník matky autistického syna, jehož vychovávala v 60. a 70. letech minulého století, a pak určitě Poupátka Hany D. Lehečkové. U těch bych se přimlouvala za to, aby byly zařazeny do doporučené četby pro druhý stupeň základních škol a pro středoškoláky.
Kolik přečtete ročně knih?
Je jich hodně přes stovku. Přiznám se, tuto otázku neslýchám ráda. Snadno se z ní stane jakási poměřovací zbraň, například ve čtenářských skupinách na Facebooku. Každý to má nastaveno jinak. Moje okolí ví, že jsem velký čtenář už odmala a že čtu, kudy chodím a s knížkou taky usínám. (smích) Ale znám nejméně tři další knižní blogery, kteří mě počtem přečtených knih hravě převyšují a proti nim jsem jen slabý odvárek. Ale my přece nesoutěžíme, že ne. (smích)
Barboru najdete na Instagramu jako @knihomilka.
