Povídání s Ivetou D. Chmiel, kterou čtenářky nejvíce přirovnávají k Julii Caplinové.
Vaše jméno bylo dlouho spojené s právem a odbornou literaturou. Jak se z diplomatky a personální ředitelky stane autorka feel-good romance?
Popravdě? Při své práci personalistky jsem viděla mnoho kariérních začátků. Některé si dodnes zřetelně pamatuji. Ty příběhy mi ukázaly, jak silné ženy umí být, když začínají na novém místě od začátku. Jako diplomatka jsem také několikrát začínala znovu na různých místech světa. Úplně poprvé v Africe pak třeba v Austrálii a nyní v Kuvajtu. Pro první román jsem tudíž zvolila prostředí, které mi je blízké a tím je nový profesní začátek.
O čem Jezero lásky vlastně je? Dá se na soudě vůbec zažít romance?
Právnička Marie odjede z Prahy. V belgických Bruggách na ni čeká místo soudkyně a očekávaný klid. Jenže za tajemnými zelenými dveřmi jejího nového domova bydlí Pierre.Charismatický advokát, který ale stojí na opačné straně soudní síně. Občas se bojíte, že dřevěný stůl vzplane, jak to mezi nimi jiskří. A zatímco se město halí do vánočních světel a vůně skořice, Marie se ocitá uprostřed hry o moc. Je to příběh o odvaze začít znovu a o lásce, která přichází pomalu, jako svítání.
Proč zrovna Bruggy a jezero Minnewater?
Protože některá místa jsou přímo stvořená pro příběh o lásce. Minnewateru místní říkají Jezero lásky. Váže se k němu legenda. Kdo se tam políbí, bude prý milován navždy. Jmenuje se po dívce Minně, té otec zakázal si vzít muže, kterého milovala. Na Bruggách mě uhranuly vodní kanály, mech na starých mostech, labutě, které občas spojí krky do tvaru srdce. Ihned jsem věděla, že Marie musí začít nový život právě tam.
Vaše čtenářky milují Julii Caplinovou a trochu vás k ní přirovnávají. Co vy na to?
Julii Caplinovou mám moc ráda. Ona byla PR ředitelka a ze své profese promítá do příběhů svoji zkušenost. Možná to máme společné. A také ten pocit útěku do krásného města, seznámení s novými přáteli a pomalu rašící lásku. Všechny tyto aspekty u mě čtenářky najdou. Liším se myslím ale tím, že mé příběhy mají takovou neviditelnou nitku jemného thrilleru, silnou ženu s vlastními názory a i tím, že mé romány (i ty, které připravuji) se odehrávají hlavně na pracovišti.
Už jste to naťukla, máte připravené další knihy?
Jezero lásky vyšlo minulý měsíc. Druhý díl o Lauře, která je Mariina nejlepší kamarádka mám už v šuplíku. Zároveň dopisuji knihu, která se odehrává v prostředí české diplomacie, všude ale najdete láskování.
Láskování máte i na svých webových stránkách. Co to přesně znamená?
Láska má neskutečně mnoho podob. Provází nás celým životem. Lásku lze nalézt všude i při čtení romantických příběhů a tomu říkám láskování.
Vydalo nakladatelství Cosmopolis, 2026
Iveta D. Chmiel (*1976)
Je bezbřehá romantička, která sní o tom, že si jednoho dne otevře malý a útulný obchůdek. Takový, kde to bude vonět svíčkami, čerstvými květinami a domácím pečivem. Je vášnivou kuchařkou a věčnou hledačkou toho nejlepšího, nejvoňavějšího kváskového chleba (zatím se k němu stále propéká, ale tvrdí, že i cesta je cíl). Druhou její vášní jsou lodě a řeky. Léto tráví s rodinou na palubě a už dlouho sní doplout až k Černému moři. Sama bývalá diplomatka, šťastně vdaná taky za diplomata, procestovala svět. Od Nigérie přes Rusko, Austrálii, Maďarsko, Slovinsko až po Kuvajt, kde posbírala spoustu vlastních příběhů. Jak sama s úsměvem říká, doma se cítí tak trochu všude, kam je s manželem cesty zavály. Roky strávené jako personální ředitelka a manažerka jí daly to nejcennější. Viděla a vyslechla stovky lidských osudů a příběhů. To byl asi i důvod, proč příběh Jezera lásky má i nádech profesního románu a jak s úsměvem říká – v knize nemohla chybět postava personalistky. Když zrovna nepíše, najdete ji nejspíš v kuchyni s rukama od mouky, nebo zachumlanou v dece a se svíčkou na stole. Často doprovází manžela, který rád fotografuje východ slunce nebo východ měsíce. Netají se tím, že nejdůležitější je pro ni to, aby čtenář při přečtení posledního řádku odkládal knihu s dobrou náladou.
Text:
Foto: z archivu autorky
