Po úspěchu Regionální kuchařky připravila Petra Pospěchová s nakladatelstvím Smart Press druhé, rozšířené vydání pojmenované Atlas chutí Čech, Moravy a Slezska. Kniha nově kromě 130 návodů na tradiční pokrmy z 13 tuzemských regionů obsahuje také tipy na výlety do přírody i za gastronomickými zážitky, popis 13 stále živých regionálních tradic a 2 bonusové tradiční recepty.
Hlavním lákadlem knihy jsou samozřejmě recepty. V knize najdete nejen pokrmy všeobecně známé a oblíbené, jako jsou třeba chodské koláče nebo kulajda, ale hlavně ty, o kterých jste možná nikdy ani neslyšeli! Blbouni, pajšlouka nebo hoďbidlo – dokážete si pod těmito názvy představit něco poživatelného? Pokud náhodou nepocházíte z regionu, pro který je dané jídlo typické, tak pravděpodobně ne. U každého receptu proto najdete nejen postup a fotografii, ale také trochu historie nebo kulturní kontext, který se k pokrmu váže.
V knize najdete také 40 inspirativních tipů na výlety do přírody a za gastronomickými zážitky, které se vám mohou hodit právě před blížícími se prázdninami, vždy doplněné o ilustrační mapku. Vydejte se na fascinující cesty po Čechách, Moravě a Slezsku a objevujte regionální chutě, stejně jako autorka, když připravovala tuto unikátní knihu.
„Popsat uceleně z gastronomického hlediska všechny významné národopisné regiony České republiky byl od začátku úkol trochu ošemetný: vymezení jednotlivých regionů se neobešlo bez konzultací s etnografy. Nejvýznamnějším zdrojem receptů a vzpomínek na tradiční kuchyni jednotlivých regionů však byli starousedlici. Byla tuhá zima, když jsem seděla v kuchyni paní Spáčilové z Nákla s kočkou na klíně a poslouchala, jak v kameninových formách pékávaly s maminkou lity bochêtke nebo jak vypadaly hanácké svatby. Když Věra Ludvíková, skvělá kuchařka a znalkyně podkrkonošské kuchyně, vyprávěla o nuancích výroby sirobu nebo všemožných způsobech přípravy peciválků, rovnou oboje servírovala na talíř. Její popis však byl tak sugestivní, že se mi sliny sbíhaly už jen z něj. Na Valašsku jsem sice doma nejvíc, ale i tak jsem vždycky poslouchala se zatajeným dechem, když teta Miluška z Valašských Klobouk vzpomínala na jídla svého dětství či na svou prapříbuznou, která vařila šlechtě na broumovském zámku,“ přibližuje autorka Petra Pospěchová vznik Atlasu chutí Čech, Moravy a Slezska v jeho úvodu.
Vyzkoušejte si s námi jeden z jednoduchých receptů z knihy. Kdo ví, možná si podobný recept doma předáváte z generace na generaci a ani nevíte, že se mu říká hoďbidlo!
UHLÍŘINA ČILI HOĎBIDLO
Své stálé místo mají v kuchařce každé správné hospodyňky jídla, která lze shrnout do kategorie „zbytková“ – jejich základ totiž tvoří zbytky; třeba ty, co zůstaly od oběda. To ovšem nijak nesnižuje jejich hodnotu, kupříkladu taková uhlířina, zvaná v některých polabských rodinách také hoďbidlo, je krmí bez debat výživnou. A přidáte-li k ní ještě nakládanou okurku, máte oběd nejen laciný a sytý, ale i chutný.
4 porce
—
1 kg brambor 100 g slaniny 2 cibule 250 g hladké mouky 3 vejce 1 lžíce sádla sůl, kmín
—
Základem uhlířiny jsou doměkka vařené brambory (pokud nebude dost těch, co nám zbyly od nějaké jiné příležitosti, můžeme ještě dovařit), které nakrájíme na plátky silné asi centimetr. Mouku smícháme se špetkou soli, přidáme vejce a lžíci vody. Vše zpracujeme v hladké těsto tužší konzistence. Necháme půl hodiny stát při pokojové teplotě. Potom z těsta tvarujeme maličké oblé nočky a dáme je na 3–5 minut vařit do osolené vody. Pak scedíme.
Slaninu nakrájíme na kostičky, stejně tak obě cibule. Sádlo rozpustíme na větší pánvi. Na sádle obojí opečeme dozlatova. Pak přidáme plátky brambor a noky a vše na pánvi důkladně, ale opatrně promícháme.
Text: Markéta Havlová; se svolením nakladatelství Smart Press
Foto: David Turecký, Jan Hromádko
