Tuto recenzi začnu přiznáním. Komiksy jsem nikdy nečetla, pokud tedy nepočítám Čtyřlístek. Vždycky mi přišly jako něco pro jiné lidi. Ale pak jsem narazila na tuto knihu. Celá je o mozku. O té neuvěřitelné hmotě o váze až 1,5 kilogramu, díky které teď čtete tyto řádky. Sní, miluje, zapomíná a ptá se sama sebe, kdo vlastně je. Existuje vůbec něco, co si zaslouží větší fascinaci?
Čtete a po několika stranách si uvědomíte, že i věda může být přirozená a pochopitelná. Neurokomiks – grafický román dvou doktorů neurověd – Hany Roš z Oxfordské univerzity a ilustrátora Mattea Farinelly z University College London. Životy obou autorů jsou velmi zajímavé a samy by vydaly na román. V tomto společném díle ale propojili vědu a umění a vznikl diamant v záložce popularizace vědy.
Mozek je složitý. To asi tuší každý z nás. Tento příběh je ale záměrně prostý. Anonymní hrdina se ocitne uvnitř vlastního mozku a putuje skrze něj jako skrze krajinu: neuronový les, synaptické šachty, elektrický oceán, jeskyně vzpomínek, hrad sebeklamu. Na každém kroku potkává bestie, obří chobotnice, mořské slimáky hrající na kytaru a velikány vědeckého výzkumu.
Kniha je rozdělena do pěti kapitol – Morfologie, Farmakologie, Elektrofyziologie, Plasticita a Synchronizace – a každá z nich vysvětluje velmi osobitým stylem části a funkce mozku. Roš a Farinella vytvořili z neuronů stromy, z hloubky paměti jeskyně a z klamů mysli strašidelný hrad. Vizuální metafory jsou přesné a současně poetické.
Velmi přínosnou je kapitola o farmakologii. Autoři vysvětlují, jak různé látky ovlivňují synaptický přenos: antagonisté prostě blokují přístup k receptorům; agonisté je otevírají. Možná to takhle bez kontextu a ilustrace zní příliš vědecky, ale je to cesta, jak vysvětlit reakce na alkohol, drogy nebo naopak detabuizovat využívání antidepresiv.
Neurokomiks může být průvodcem míst, kam byste se možná sami nikdy neodvážili. Po dočtení knihy se na své myšlenky a svět kolem budete dívat trochu jinak.
Ačkoliv kniha dělá maximum pro to, aby zpřístupnila složitosti mozku každému, doporučila bych ji čtenářům od 15 let.

Vydalo nakladatelství Portál, 2026
text: Silvie Ulrichová
foto: Pexels