Audioknihy ze série Úžasná Zeměplocha od Terryho Pratcheta připravuje vydavatelství OneHotBook už od roku 2018. Nyní přichází s novinkou Těžké melodično, kterou načetl herec, dabér a hudebník Jan Vondráček.
S Pratchettovým dílem jste se prvně setkal prostřednictvím Divadla v Dlouhé, později jste namluvil audioknihu Sekáč a nyní na něj navazujete Těžkým melodičnem. Jak jeho hudební motivy rezonovaly s vámi jako s muzikantem?
Ty jeho dva tituly, které jsme v Dlouhé dělali, pracovaly spíš s klasikou. Pratchett rád parodoval světové autory, hlavně Shakespeara, tudíž ho bavilo i prznění klasické hudby. Když jsem třeba dělal hudbu k zemětřesení v Soudných sestrách, zkombinoval jsem asi pět motivů, od Labutího jezera až po Vltavu, a přidal k tomu elektrické kytary. V Těžkém melodičnu Pratchett v hudbě trošku přitvrdil, jde tam víc o bigbít a rokenrol, což je oproti Soudným sestrám a Maškarádě, které jsme hráli, změna.
Jste vy sám fanouškem bigbítu a rokenrolu?
Já poslouchám skoro všechno. Od klasiky, jazzu, folku až po rock a různé alternativní žánry. V dětství jsme si s bráchou pouštěli Chucka Berryho, Beatles, Floydy, Zeppeliny, Uriah Heep... Jako puberťák jsem ulítával na nové vlně a punku, který z rokenrolu taky vychází, později jsem si zamiloval Petera Gabriela, Stinga, Davida Sylviana, The Clash, Talking Heads, Siouxsie and the Banshees, Annie Lennox... prostě všechno, co se sem z venku přes různé kamarády dalo propašovat.
Takže jste si v Těžkém melodičnu užíval autorovy četné vtípky a reference?
Vím, že se tím hodně bavil a miloval slovní hříčky. Prošel neuvěřitelným množstvím sofistikovaných profesí a psaním se jen odreagovával, až zjistil, že ho to vlastně živí. Když byl u nás v divadle, vyprávěl nám, že se předtím zastavil v knihkupectví v obchodním domě Kotva a zjistil, že tam mají asi pětasedmdesát knížek ze Zeměplochy. Řekl nám: „Proboha, hlavně aby to někdo nezačal považovat za literaturu!“ Jak říkal na derniéře Maškarády,
„je to velice zvláštní život, když trávíte většinu svého času tím, že sedíte sám v místnosti s klávesnicí... A protože pak pošťák přinese strašnou spoustu peněz, je jasné, že ty knihy někdo kupuje...“
Jak se liší načítání audioknih od dalších hereckých disciplín?
Málokdo si uvědomuje, jak těžká disciplína to je, a myslím, že z mluveného slova dokonce ta nejtěžší. Znám herce, kteří to vůbec nechtějí dělat, protože po čtyřech hodinách odcházejí s hlavou jako pátrací balón a s hubou šejdrem. Někdo by namítl: „Já taky chodím osm hodin do práce.“ Ale osm hodin soustředěného hereckého čtení s pár pauzami na kafe a čůrání je opravdu po všech stránkách náročná šichta.
Posloucháte po sobě audioknížky?
Spíš moje žena před spaním. Když přijdu po představení domů, z ložnice zní můj hlas a žena mi řekne „neruš, poslouchám toho sympaťáka“, občas žárlím sám na sebe :)
Text: Michaela Merglová
Foto: se svolením OneHotBook
