Je možné zamilovat se na první pohled? Nebo je třeba těch pohledů víc, abychom si uvědomili, co je to pravé? Najít pravou lásku může být těžké, ale někdy stačí opravdu málo. A kdo by nemiloval čerstvě upečený chleba? I tak totiž voní štěstí…
Mila je nenapravitelný snílek a milovnice romantických filmů. Když potká Thea, je to láska na první pohled. Jenomže život často není jako z románu… A tak se ztracená a plná zklamání vydává do něčeho nepoznaného. Odjíždí do Skotska, aby zapomněla a našla sebe sama. Přes počáteční odtažitost a nedůvěru získává daleko víc, než by si vůbec dokázala představit. Krásná krajina, svérázní obyvatelé malé vesnice a nové začátky. To vše slibuje kniha s názvem Štěstí voní jako chleba.
Pauline Maiová vsadila na jistotu, která už tolikrát uspěla nejen u čtenářů knih, ale i u diváků celovečerních filmů. Nechala Milu odjet do neznámé vesničky v jiné zemi, kde hlídá dům cizích lidí v rámci house sitting, tolik oblíbeného právě v zahraničí. Pomalu propadá kouzlu nejen prostředí, ale i lidí, u kterých si krok za krokem získává náklonost díky vlastní dobrotě a laskavosti. Je pro ně svěžím větrem a příslibem nové budoucnosti. Potud v pořádku. Jen je škoda, že se autorka příliš nesnažila hned na začátku. Samotné zklamání z lásky je v pořádku (tím jsme si prošli nejspíš všichni), ale způsob, jakým hrdinka fňuká, je mírně otravný a plochý. Čtenář se možná až podiví, jak moc dokáže někoho sebrat „tak málo“. Naštěstí se ukáže, že umí jít víc do hloubky a noří se do bolů daleko hlubších a „citlivějších“. A to nejen v případě hlavní hrdinky, ale celého společenství. Tam se jí daří daleko lépe a víc přesvědčivě.
Díky tomu rozehrává (někdy až příliš) idylicky laděný příběh, který pohladí po duši každého, kdo prožívá zklamání. Může mít až sebe reflexivní účinek. Zkuste vyjít ze své komfortní zóny a možná to vyjde. Líbí se mi samotná myšlenka Milina zapojení do života místních. Zaprvé miluji čerstvý chléb (a pokud bych celá léta žila na tom toastovém, tohle je zkrátka nebe). A za druhé obdivuji každého, kdo dokáže zúročit své znalosti a schopnosti a přetavit je v něco, co funguje. Ale abych neshazovala samotnou myšlenku. Na autorčině úmyslu se mi líbí právě ta snaha ukázat, že to, co jinde nefunguje, je někde nejen možné, ale je to sázka na úspěch. A když to má společenský přesah, o to víc. Někdy je nutné si počkat déle, něco zažít a něco si uvědomit, abychom pochopili… Takhle poselství této knihy chápu já.
Za zmínku určitě stojí i „vedlejší kolej“. Skotské pastviny, kočky nebo obyvatelé vesničky Applemore, kteří Mile pomáhají dospět stejnou měrou, jakou ona jim dává možnost žít. Takové lidi byste rádi měli v životě i vy, co si budeme vykládat. Doba je teď taková, že potřebujeme víc příběhů s dobrým koncem. Chceme vidět, že to alespoň na plátnech kin, v seriálech nebo knihách funguje tak nějak správně. A tato kniha je přesně to, co si potřebujete přečíst, když máte splín. Místo, kde svět je ještě v pořádku… Kde vám brexit neznemožňuje vstup do země. Kdy do hospody vejdete bez roušky a testování. Protože přesně o to autorce šlo… Najít oázu ve všem tom chaosu a nejistotě. Tak přijměte pozvání na nejlepší čerstvý chléb ve Skotsku!
Text: Tereza Nováková
Foto: Štěpánka Levá
