Do malebné floridské vesničky v Rozmarýnové zátoce nepřivál Melanii pouhopouhý rozmar, žena se rozhodla splnit poslední babiččino přání, jímž bylo koupit starý dům Alfréda Ellise a přestavět ho na penzion.
Po příjezdu však zjišťuje, že budova je v naprosto dezolátním stavu, je to spíše polorozpadlá prázdná zřícenina, s níž bude potřebovat nemalou pomoc zkušeného řemeslníka. Josh, jehož si v Rozmarýnové zátoce všichni cení a kterého vychvalují až do nebes, by byl na takovou práci ten pravý, naneštěstí je rozhodnutý se do týdne přestěhovat do New Yorku. Stačí jedna nevinná sázka, hra v šipky a trocha alkoholu, aby osud Melanii a Joshovi trochu promíchal karty.
O Ellisově domě ve vesnici koluje spousta báchorek, někteří se mu vyhýbají na míle daleko, jiní se zas nemohou dočkat nějaké senzace. Alfréd Ellis byl v 50. letech u námořnictva a v Rozmarýnové zátoce se zamiloval. Jeho život je příběhem o zlomeném srdci, kdy na pevnině zanechal svou vyvolenou s příslibem společné budoucnosti, po svém návratu ale zjistil, že věci nezůstaly stejné. Ellis však nikdy nezapomněl. Zůstala po něm hromada dopisů adresovaných jeho jediné lásce, které Melanie objeví při úklidu domu. Jaká tajemství budou odhalena? A měla by pravda vyplout na povrch, nebo může napáchat mnohem více škod než užitku?
Pod Rozmarýnovou zátokou je podepsaná Američanka Jenny Hale, která má na svém kontě již několik titulů, u nás je od ní tento román první přeloženou knihou a doufejme, že nikoli poslední. Spisovatelka má talent prostřednictvím textu přenést z jednotlivých řádků na čtenáře vřelost. Vyprávění je přímé, okolí je popisováno jednoduše a text neobsahuje žádné kudrlinky či složité jazykové obrazy, i přesto si autorka dokáže své čtenáře podmanit živými dialogy.
Postavy jsou sympatické, přátelské, vykresleny bez výrazných negativních vlastností, na jednu stranu je to milé, na stranu druhou je třeba mít stále na mysli, že se jedná o romantickou fikci. Mezi Melanií a Joshem se postupně utváří přátelské pouto, které by mohlo přerůst i v něco víc, kdyby Josh nebyl odhodlaný začít znovu někde jinde. Joshova odtažitost má ale svůj důvod. Zato Melanie je otevřená výzvám a nebojí se riskovat, přestože s nemovitostí, kterou koupila, bude ještě hodně práce. Čtenářovo srdce si mimo jiné získá také roztomilý klučík Cole, s nímž je radost pouštět draky nebo se vypravit na honbu za pokladem.
Napříč celým příběhem jsou „rozesety“ Alfrédovy dopisy, díky nimž lze spolu s postavami postupně odhalovat minulost. Tento prvek je vždy vítaným ozvláštněním děje, čtenář je udržován v napětí a dychtí po rozuzlení. V ději se vyskytne jen jedna linka odehrávající se v minulosti, další cesty do 50. a 60. let jsou pouze přes dopisy.
Z popsaného prostředí na člověka dýchne slaný mořský závan, horko slunečních paprsků, pocítí písek mezi prsty a přenese se k romantickým vodopádům. Příroda dokáže být i ničivá, o čemž se Melanie přesvědčí, když se vesnicí prožene hurikán. Po jeho řádění se opět ukáže sousedská soudržnost a ochota pomáhat. Rozmarýnová zátoka má zkrátka ten správný feel good vibe.
Ačkoli je kniha oddechovou literaturou, lze v ní narazit i na nepříliš veselé téma, jakým je v tomto případě rakovina. Nemoc je zmíněna na začátku a v průběhu Melanie vzpomíná, jak se po tři roky starala o svou babičku a jak jí to změnilo náhled na svět. Jako slunce zakončuje svou každodenní pouť a jeho paprsky zhasínají, i lidský život jednou vyhasne. Pro Melanii bylo babiččino přání převzít Ellisův dům jakýmsi katalyzátorem, který vše rozpohyboval. Je patrné, že autorka klade značný důraz na rodinu, na pomoc druhým, nastíněna je i problematika pěstounské péče.
Rozmarýnová zátoka je nenáročným, odpočinkovým čtivem, od něhož dopředu přesně víte, co čekat. Chuť na Piña Coladu je při čtení zaručena!
Text: Dagmar Garciová
Foto: Štěpánka Levá
