RECENZE: Orkyně Viv a hrdinka knihy Legendy a latéčka se vrací, aby prožila další dobrodružství. A i když se to nebude točit kolem nadýchané mléčné pěny – neboť kávu ochutná až o pár let později – nemusíte se bát, že si nesmlsnete nejen na neuvěřitelně chutných koláčcích, ale přečtete si nejednu zajímavou knihu a utkáte se v boji s nemrtvými.
Vezmeme to od konce. Legendy a latéčka nás namlsaly na něžný feel-good fantasy, kde se krev tolik neprolévá, neboť neohrožená Viv již došla na konec své dobrodružné cesty nájemné lovkyně a se svým mečem Černokrevníkem zatoužila po troše klidu. Jenže jak to bylo před tím? To se dočteme v prequelu Knihkupectví a kostní prach. Ani zde se té krve tolik nedočkáme, zato budeme čelit slevovým akcím, elfským autorkám dobrodružných romancí, grimoáru s černou magií, a nakonec i armádě nemrtvých a místo krve budeme od hlavy k patě zasypáni kostním prachem.
Viv je na své první výpravě celá nažhavená na boj a utínání hlav. Jenže kvůli zranění musí zůstat v zapadákově jménem Šerák. Místo aby se vypravila na hon za nekromantkou Varinou, musí zůstat v klidu, nenamáhat zraněnou nohu a čekat, než si ji Rakemovi Havrani na zpáteční cestě vyzvednou. Pro orckou válečnici něco hrozného.
A nyní vás již přivítám v knihkupectví Kudlibabka. Možná to vypadá, že zde chcípl pes, ale to se změní, když oprýskanými dveřmi připajdá Viv. Majitelka knihkupectví nechodí pro nadávky daleko. A její gryfík je sice otravná potvůrka, ale jakmile jsou na dosah dobrůtky z pekařství od Maylee, přede jako kočka. A i když máte pocit, že všechny knihy na podlaze již vyšly z módy, vězte, že je v nich dobrodružství, exotika, láska… i vlhkost.
V knize se objevuje mnoho podobných motivů jako v prvním díle – jemná LGBT linka, nacházení nových přátel navzdory drsné povaze, budování něčeho nového a umně skryté poselství, že čas je nesmírně důležitý a hraje významnou roli v našich životech. Zvláště na konci se mnozí neubrání slzám. Vše tak nějak zapadne do sebe a připraví nás na další cestu. Naštěstí nás autor neochudí o dojemný epilog o dvacet let později, tedy z dějství první knihy. Osudy hrdinů se propojí a já doufám, že je to základ pro další pokračování.
Text: Veronika Barešová (@kni_holka)
Foto: Markéta Havlová
