RECENZE: Nepřehlédnutelná osobnost amerického teoretického fyzika Julia Roberta Oppenheimera, klíčového muže projektu Manhattan, v jehož rámci za druhé světové války úspěšně pracoval na sestrojení atomové bomby, se v poslední době dostala díky filmu Oppenheimer Christophera Nolana opět do obecného povědomí. Jedním z přiznaných klíčových zdrojů, z něhož proslulý scenárista a zároveň režisér při tvorbě svého díla vycházel, pak byla monumentální, čtvrt století vznikající biografie Americký Prométheus, již napsali Kai Bird a Martin J. Sherwin.
Skoro by se dalo říct, že film vzhledem ke svým omezeným časovým možnostem nadhodil spoustu otázek – a kniha je pak na široké ploše vesměs uspokojivě zodpovídá. Tam, kde film zcela nutně přináší zkratku, kniha čtivě, ale zároveň důkladně a podrobně mapuje motivace a důvody, jež Oppenheimera (ale i jeho okolí) vedly k činům, které zásadně a nevratně ovlivnily jeho život. Kayova a Sherwinova biografie zároveň vše důsledně zasazuje do dobového rámce dvacátého století a vysvětluje, jak k obecně známým, z dnešní optiky často skandálním a nepochopitelným odsouzením a ostrakizaci špičkového vědce, jenž zásadním způsobem přispěl k vítězství Spojených států ve válce, vůbec mohlo dojít.
Oppenheimerův život autoři zkoumají chronologicky, od narození až do smrti, a i přes neuvěřitelné množství zdrojů a citací, s nimiž pracují, se po většinu doby pohybují v intencích zcela jiného žánru než toho suchého, vědeckého, informativního. Neuvěřitelný život Roberta Oppenheimera totiž připomíná někdy thriller, jindy detektivku, soudní drama, a ve chvílích, kdy se pátrá po sovětském agentovi mezi vědci projektu Manhattan, i špionážní krimi.
V poslední době se s různými biografiemi slavných vědeckých i uměleckých osobností roztrhl pytel – a Americký Prométheus patří bez diskuse k tomu nejlepšímu, co na tomto poli vzniklo. Informativností, reprezentativností, důkladností i způsobem zpracování, které do problematiky přináší mnoho nových, unikátních odhalení.
Text: Jiří Popiolek
Foto: Markéta Havlová
