RECENZE: Valerie Perrinová není v českém literárním světě nováčkem. Poznat jsme ji mohli prostřednictvím románů Vyměnit vodu květinám a Tři. V obou svým osobitým způsobem vylíčila svět lidí, kteří hledají své místo ve společnosti, do níž tak úplně nezapadají. Umění vcítit se do svých postav předvedla i v aktuální novince Zapomeňte na neděli.
Jedenadvacetiletá Justine žije s bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně přišli o život při autonehodě. Justine byla vždycky trochu jiná, stará duše v mladém těle, proto nadevše miluje svou práci ošetřovatelky v domově důchodců Hortenzie. Je trpělivou posluchačkou všech příběhů, které jí její starouškové svěřují. Nejvíc ji zaujal ten, který vypráví Hélène, téměř stoletá dáma, jejíž největší sen byl naučit se číst. Justine začne stařenčiny osudy sepisovat a při té příležitosti si uvědomí, že ani její život není obyčejný, ale je opředený tajemstvími z minulosti.
Děj knihy se odehrává ve dvou liniích, první je současnost, v níž vystupuje Justine. Přibližuje nejen svou práci, ale nechává nahlédnout i do soukromí, které je poněkud nevyvážené. Introvertní Justine se nedokáže otevřít žádnému muži a nabídnout mu víc než jen nezávazný sex, přesto se v jejím životě objeví jeden vytrvalý jedinec. Podaří se mu prolomit dívčinu zatvrzelost? Druhá linie patří Hélène, která celý život bojovala se zanedbanou dyslexií. Když potkala Luciéna zatíženého hrozbou dědičné slepoty, poznala díky němu Braillovo písmo a mohla tak proniknout do tajů záludných písmenek a také prožít pravou lásku, jaká přichází jen jednou za život.
Valerie Perrinová vždycky zaujme čtenáře nejen tím, kolik lidskosti a empatie se v jejích knihách nachází, ale především vybroušeným literárním stylem, který je radost číst. Každé slovo má v textu své místo, její devizou jsou úderné a věcné dialogy mezi postavami.
Dojemný a křehký příběh o lásce, přátelství a rodinných vztazích je určen všem příznivcům kvalitního čtení, které nabízí vždy něco navíc.
Text: Barbora Javorková
Foto: Markéta Havlová
