Andrea si vytáhla černého Petra už při narození a svůj charakter a osobnost utvářela v rodině alkoholika a gamblera, který miloval svou ženu a děti jen do výše svého platu. Andrea si tak vytvořila zvláštní vztah nejen k otci a budoucím partnerům, ale především sama k sobě. Prakticky žádné sebevědomí, shazování všeho, co v životě udělá nebo co by udělat mohla, z Andrey udělalo komplikovaného člověka plného vnitřní bolesti a laxnosti k životu samému.

Příběh začíná steskem po bývalém příteli Davidovi, který se s ní nejspíš rozešel právě kvůli jejímu věčně negativnímu pohledu na svět. Dívka utopená v sebelítosti potkává o dost staršího Richarda, s nímž navazuje velmi komplikovaný a někdy možná až trochu děsivý milostný vztah. Dvojice se nechová jako klasický pár, nevyznávají si lásku na veřejnosti a Andrea se za staršího přítele i stydí. Odsuzující pohledy ostatních lidí jí na jednu stranu vadí, na stranu druhou vzrušují. Richarda sama popisuje jako starého, narcistického, strašidelného a odpudivého muže. Ale miluje ho. Nebo si to aspoň myslí.

Andrea nakonec svůj život prožije mezi dvěma muži. Miluje Richarda, kterého ale nakonec stejně opustí, aby si vzala Petra. A toho samozřejmě také miluje – svým zvláštním způsobem. Touží po teplu rodinného krbu a chce jako manželka a matka udělat všechno správně. To se jí ale tak úplně nedaří, což ji vhání do ještě větší deprese. Narozením syna Tomáška se její psychický stav ještě zhorší. Svou ustrašenou existencí ale ovlivňuje i dětství svého syna, který jí sám nastavuje zrcadlo: „Zpíváš, jako kdybys plakala,“ řekl jí jednou synek, když si prozpěvovala, zatímco on si maloval snová města, létající pohovky a znaky, které si sám vymyslel.

Příběh je psán pouze z pohledu hlavní hrdinky Andrey, která promlouvá k Richardovi a snaží se skrze své vzpomínky obhájit nejen vlastní životní kroky a jednání, ale i svých partnerů. Zda nakonec naplní svou roli a dokáže se smířit se svým životem, to už musíte posoudit sami.

Text: Zuzana Špringlová
Foto: Štěpánka Levá