Tohle je příběh o hladu. Všudypřítomném a nikdy neutuchajícím hladu, který nedojde uspokojení. A taky o touze… touze po svobodě, která je vykoupena ztrátou duše. Jejich přáním bylo být vidět a slyšet, ale společnost na ně nebyla připravená. A tak jim nezbylo než vzít osud do svých rukou, i když to znamenalo vzdát se tlukotu vlastního srdce.
Tři ženy, různá století, přesto stejné touhy a sny – oprostit se ze zažitých konvencí a žít život po svém. První z těchto žen je María, mladá dívka, která ve svém životě velmi brzy pochopí, že aby mohla žít spokojeně, musí si najít dobrého manžela. Okouzlí španělského vikomta, který ji ale zavře do zlaté klece jako svoji výstavní trofej. María díky své cílevědomosti najde způsob, jak nechat svůj starý život v minulosti a vytvořit si vlastní příběh.
Charlotte, mladá dívka z anglického venkova podlehne své vášni a za trest je poslaná k tetě do Londýna. Ta má za úkol naučit ji dobrým mravům a připravit ji na uvedení do společnosti v příštím roce. Citlivá Charlotte, která neumí skrýt své emoce, záhy pochopí, že život, který je pro ni předurčen,nebude tím, co by od něj opravdu chtěla. Přijme tak pomoc mladé vdovy, aby mohla být svobodná.
Poslední z dívek je Alice, která odjela do Ameriky hledat svoji vlastní cestu. Avšak díky známosti na jednu noc se jí celý život převrátí vzhůru nohama. Nic není jako dřív a Alice potřebuje získat odpovědi na otázky, stejně jako své místo v nově objeveném světě.
Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě má téměř vše, co byste si od knihy mohli přát. Začátek příběhu Maríe je poklidným historickým románem o mladé dívce, která chce šplhat po společenském žebříčku. Příběh Charlotte vás naopak zavede do Bridgertonské atmosféry plesů, vzrušení z letmých konverzací a dotyků. Alice vás pak přesune do vysokoškolského života plného noční zábavy a hledání sebe sama. Přesto se příběh postupně mění a z žen, které by mohly být obětí systému, se stávají predátoři, kteří se snaží ukojit svůj hlad a touhu.
Victoria E. Schwab má za sebou úctyhodnou spisovatelskou kariéru. Píše od svých jednadvaceti let a jak sama uvedla v listopadovém rozhovoru magazínu Knihkupec, její dílo je určitým náhledem do její cesty k dospělosti. Sama si prošla coming outem a postupně se učila být silnější a odvážnější. Zatímco dřívější knihy napsala pro ostatní, tento román psala sama pro sebe.
Veřejně se nechala slyšet, že pracovním názvem románu byl „Toxické lesbické upírky“ a název by nemohl být příhodnější. Všechny tři ženy si projdou cestou k uvědomění vlastní sexuality a postupně se stávají silnější, aby si mohly podmanit svět. Vše ale není vždy tak jednoduché, a tak se i tady dočkáme komplikovaných a napjatých vztahů.
Poslední dobou na knižní trh přichází upírské příběhy, které se na upíry dívají jinou optikou. Nejsou vykreslení romanticky, ale spíše jako predátoři, kteří se klidně mohou nacházet v naší společnosti. Nečekejte upírskou romantasy, tenhle příběh se může stát i v normálním životě. Hlavní představitelky se snaží najít lásku, ale při své cestě hledají hlavně samy sebe a snaží se vzít si to, co jim patří. A ačkoliv se nebojí zakousnout se kdekomu do krku, fanoušci krvavých lázní budou v tomto případě spíše zklamaní. Schwab popisuje upíry i jejich lov jako hru, ale zbytečně nezachází do detailů. Sexuální scény i zabíjení jsou v knize popsané reálně, ale nejsou tím hlavním, co by vás mělo na knihu nalákat. Tady jde hlavně o příběh hlavních postav a jejich cestu. Schwab má navíc příjemný styl psaní, který dokáže čtenáře velmi rychle vtáhnout do děje a díky lehkému tempu celého příběhu a dobře načasovaným zvratům je těžké knihu odložit.
Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě můžete číst dvěma způsoby. Buď čtete o ženách, které se staly upíry a vyrovnávají se se svým osudem. Anebo můžete číst mezi řádky. O tom, že být ženou je sice krásné, ale těžké. Že samota není osamělost a že žít krátkou dobu a užívat si krásy života, je mnohdy lepší, než prožít nekonečný život v temnotě a nikdy nenaplněných touhách.
Text: Ema Šleis
Foto: Ema Šleis
