Hedvika Kaplánová, zubní lékařka a autorka úspěšné knihy Z blondýny zubařkou, přichází s novinkou Zubařská odysea. V knize sdílí zážitky ze své soukromé praxe, které často překračují hranice běžné rutiny. „Je potřeba být tak trochu chameleon,“ zjistila.
Jak se její představy o profesi stomatoložky lišily od reality a jaké bizarní situace se odehrávají na zubařském křesle? Kaplánová v rozhovoru také odhaluje nejčastější mýty a předsudky, které stále obklopují zubní péči.
Ve vaší první knize jste se stala Z blondýny zubařkou. V září vychází pokračování nazvané Zubařská odysea, ve kterém popisujete zkušenosti ze zubařské praxe. Jak se shodovaly vaše představy o ní s tím, co nakonec nastalo?
Ještě během studia jsem měla pocit, že se po absolutoriu zavřu do ordinace a tím mi skončí veškeré dobrodružství – že se ponořím do rutiny, ze které už nebude úniku. V tom jsem se velmi pletla! Ona je určitá míra rutiny užitečná, člověk si zajede nějaké postupy a nemá prostor na začátečnické chyby. Se vší pokorou ale musím říct, že práce s lidmi, tím spíš ve zdravotnictví, je jedno velké překvapení a improvizace. Tolik lidských příběhů, zdravotních komplikací, učebnicových ukázek správného hojení, nových postupů a podnikatelských výzev! Člověk se rozhodně nenudí.
V úvodu vaší novinky píšete, že některé historky jsou z etických důvodů nepublikovatelné. Opravdu by to nešlo?
Já mám trochu pocit, že i takto dost balancuju na hraně etiky a bojím se, že se někteří pacienti poznají… Naštěstí mám skvělý „obvod“ a s většinou mých klientů máme podobný náhled na život.
Nicméně zatímco v první knize to byly často převyprávěné historky od vyučujících, anebo jsem střílela do vlastních řad, druhá kniha je psaná už opravdu z ordinace. Jedno ze specifik zdravotníků je úroveň černého humoru, který snesou. Kdybychom brali všechno vážně, tak se z toho zblázníme. A to dělám „jenom“ zuby – co teprve nějaké důležitější obory!
V anotaci ke knize Zubařská odysea jsem si přečetl dvě otázky a odpověď na ně by mě samotného zajímala. První: Jaké jsou největší bizáry ze zubařského křesla? Druhá: Jak se bojuje proti mýtům a předsudkům, které lidi ohledně zubařů a péče o zuby mají?
Ohledně bizárů by vám každý zubař byl schopen vyprávět hodiny. Z takových těch každodenních můžu jmenovat třeba vzdychání u ošetřování. Dělá to velká část pacientů a leckdy to zní jako erotické zvuky, a to velmi povedené. To jde poslouchat opravdu velmi obtížně. Sestřička se pak obvykle zvedá a jde dát hudbu víc nahlas.
S těmi předsudky je to pořád stejné. Obvykle si pacienti myslí, že jsme jenom zloději, co chtějí vrtat zdravé zuby pro výdělek, který nám jde rovnou do kapsy. Pak je tu přesvědčení, že těhotenství a kojení kazí matkám zuby, a v neposlední řadě názor, že „dokud to nebolí, nebudu to řešit“.
Vyšlo 2024, nakladatelství Mladá fronta
Máte dvě malé děti, kdy si najdete čas na psaní?
Obtížně, po večerech a v mém vzácném volném čase. Nicméně nejsem žádný superhrdina, hromadu věcí buď deleguju, nebo nedělám vůbec. S manželem se o povinnosti dělíme rovným dílem. Je to o prioritách. Sice neumím udělat třípatrový dort, ale baví mě vypisovat se.
Po kom jste vlastně zdědila spisovatelské geny?
Můj tatínek měl odjakživa knihy ve velké oblibě, a nakonec ho pracovní kariéra dovedla do tiskárny. Já osobně nerada čtu. Po vysoké škole mám u jakéhokoli textu pocit, že se ho musím naučit nazpaměť. Na druhou stranu u psaní si hezky odpočinu a uspořádám si myšlenky.
A teď si dovolím několik otázek, na které jsem se chtěl zubařky vždycky zeptat. Nevadí vám u pacientů zápach z úst a dá se s ním v ordinaci něco udělat?
My máme roušku, tam se odfiltruje velká část zápachu. Dále máme otevřené okno, aromadifuzéry pro navození příjemné atmosféry. Nejhůře asi zapáchají dásně v zánětu a zuby s mrtvými, neošetřenými kanálky. To je někdy opravdu velmi intenzivní. Na druhou stranu ve chvíli, kdy z toho zubu odstraníme kaz, dostavíme ho novým materiálem a vypláchneme dezinfekcí, všem v místnosti se najednou velmi uleví.
Dokážete všechny případy vyřešit s klidem?
S postupem času se to dost zlepšuje, člověka rozhodí už méně situací. Taky si uvědomí, že být nervózní a spěchat nic nevyřeší – akorát nasekám víc chyb. Vždy je nepříjemné být pod časovým tlakem, například, když se v čekárně nakupí lidé, kteří přišli mimo plán, a na křesle se něco jako na potvoru nedaří. Nebo ošetřování dětí, to je vždy velmi intenzivní pro všechny zúčastněné. Ale jako ošetřující se spolu se sestřičkami snažíme konstruktivně pracovat. S rodiči se dopředu domlouváme, že uděláme to, co je potřeba, a že zbytek si povíme v klidu potom. No a psychicky náročné jsou samozřejmě jakékoli situace, kdy jde potenciálně o život. Takových v ordinaci zubního lékaře naštěstí tolik není.
Jaké by podle vás měl mít předpoklady člověk, který se rozhodne pro povolání zubaře/zubařky?
Leb ocelovou a zadek olověný. Kromě manuální zručnosti je také potřeba být tak trochu chameleon. Odhadnout, jaký styl komunikace daný pacient vyžaduje, ušít mu péči na míru, být tak trochu psycholog. S pacientem se leckdy vidíme častěji než praktický lékař, a tak máme o jeho životě docela dobrý přehled. Dále musíme umět prodat svou práci a vysvětlit, proč je to či ono nutné.
Zásadní dotaz: Kolikrát denně bych si měl čistit zuby a stačí mi k tomu pasta a kartáček?
Nejdůležitější je mechanická očista zubu, prostě ten plak rozrušit ze všech stran. K čemuž nám sice poslouží klasický kartáček, ale ještě nám zbydou dvě plochy, kam jsme se vůbec nedostali – z obou stran do mezizubí. Je tedy nutné i tam něčím sáhnout. Buď mezizubním kartáčkem, anebo alespoň nití. S výběrem poradí na dentální hygieně. Určitě doporučuju si nějakou tu svoji hygienistku najít, je to jedna z nejlepších investic a způsob, jak ušetřit za zubaře.
Ze složení zubních past v latině nic nevyčtu, akorát vidím, že některé jsou za dvacku a jiné stojí přes stovku. Je jedno jakou zubní pastu používám, nebo jsou některé svým složením výjimečné, speciální?
Pasta je dobrý sluha, ale zlý pán. Určitě preferujeme pasty, které málo pění – pěna jednak dráždí sliznice, ale také uměle zkracuje čas čištění, protože člověk má pocit, že s pusou plnou pěny má zuby čisté. Účinné látky jako fluoridové ionty, hydroxyapatit nebo ionty vápníku se mohou včlenit do struktury zubu, ale dojde k tomu jenom v případě, že mají k zubu přístup – že je zub zcela čistý.
Hedvika Kaplánová (* 1994)
Je zubní lékařka narozená v Příbrami. V letech 2014 až 2019 studovala zubní lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. O studiu medicíny psala už od prvního ročníku blog, později se začala věnovat popularizaci stomatologie na sociálních sítích či v osvětových programech na školách. Často je vyhledávána médii pro poskytnutí odborných komentářů pro laickou veřejnost. Po roční mateřské pauze si v roce 2020 založila vlastní stomatologickou praxi, kde zaměstnává i několik kolegyň. Loni jí vyšla kniha Z blondýny zubařkou, na kterou navazuje její letošní novinka Zubařská odysea. Je maminkou dvou dětí.
Vychází u nakladatelství Mladá fronta v září 2025
Text: Filip Lukeš
foto: Jaroslav Fikota
