Světově úspěšný autor bestsellerů Robert Bryndza se vrací s dalším případem Kate Marshallové a Tristana Harpera! Před třiceti lety zmizela školačka Janey Macklinová. Její tělo se nikdy nenašlo a případ byl odložen. Nyní se na Kate a Tristana obrátí klient se záhadnou otázkou: Co když Janey zabil Peter Conway, známý jako Kanibal z Nine Elms? Přečtěte si ukázku z novinky Záhadná oběť.
 

Ukázka:

„Prosím. Pusť mě ven.“ Držela se za spánek. Rána poměrně dost krvácela. Robert otevřel přihrádku na rukavice. Byla plná starých obalů od brambůrků a papírů a taky v ní ležel červený šátek. „Ten je můj?“

„Jo.“ Usmál se a podal jí ho. Na okraji tenké látky byl malý štítek s vytištěným křestním jménem.

„Proč máš můj šátek?“ Přiložila si ho na krvácející ránu.

„Upadnul ti před pár týdny, když jsi přišla do trafiky.“

„Proč jsi mi ho nevrátil?“

Do ticha hlasitě tikal zvuk blikajících výstražných světel. Stáli u kanálu a přímo před sebou měli plynárnu. Kulaté věže zastínily světlo, takže se všechno černě lesklo jako dehet.

„Líbíš se mi, Janey. Myslel jsem, že se ti taky líbím?“

Janey slyšela, jak jí v hrudníku buší srdce. Byla zmatená. Robert vypadal ublíženě. „Líbíš se mi.“

„Musíš mít hlad? Proč mi nedovolíš, abych tě vzal na hranolky?“

Janey si sundala šátek z hlavy. Krvácení se trochu zmírnilo, ale ve spánku jí stále pulzovalo. Podívala se na zámek pod okénkem v rámu dveří. Kdyby ho rychle vytáhla, mohla by dveře otevřít a utéct? Robert rozsvítil mlhovky a osvětlil tak hradbu sněhových vloček, které začaly vířit přes cestu podél kanálu.

„Proč nezajdeme do Golden Fry?“ Janey věděla, že kdyby se vrátili, mohla by utéct. Hospoda U Džbánku nebyla daleko.

Zasmál se. „Když to udělám, tak utečeš, co? Jsi drzá opice.“

„Ne,“ protestovala tichým hlasem. Už se opravdu hodně bála.

„Bistro kousek od místa, kde bydlím, je mnohem lepší než Golden Fry. Až jejich hranolky ochutnáš, budeš souhlasit. Dělají nejlepší v Londýně.“

Když se Janey odvážila podívat na Roberta, jeho tvář se změnila. Vypadal jako hladový vlk. Jeho hnědé oči hořely v záři reflektorů a drobné zuby ostré jako břitvy se leskly. Sníh teď padal hustě a rychle a zakrýval okna bílou peřinou.

„Podívej se na to,“ pokračoval Robert. „Mráz nám dopřál trochu soukromí.“

Text: Robert Bryndza, se svolením nakladatelství Cosmopolis
Foto: se svolením nakladatelství Cosmopolis