Fenomén temných erotických thrillerů z mafiánského prostředí hýbe knižním světem. Po bestsellerech jako Haunting Adeline nebo Zvrácení nedávno vyšel první český příběh podobného střihu: Charón od Aleny Šteffelové. A tak jsme autorku poprosili o krátký rozhovor!
První věc, co na čtenáře vyskočí po otevření knihy, je varování: kniha obsahuje témata jako sexuální styk s nejistým souhlasem, mučení, obchod s lidmi… Tomu říkám začátek!
Myslím, že tato varování jsou důležitá. Čtenáři na rovinu říkáte, co v knize je. Tím, že jako autor vyložím karty na stůl, sice poodhalím část děje, ale mohu citlivější duše ušetřit traumatu. Za to mi to stojí.
Osobně právě z důvodu prozrazení části zápletky trigger warnings (upozornění na citlivý obsah, pozn. redakce) nečtu. Byl to váš nápad je do Chárona vložit, nebo s tím přišlo nakladatelství?
Trigger warnings jsou trend, který se v poslední době rozmáhá v zámoří. Týká se to knih, filmů i seriálů. Hodně se řeší, jak se sexuálním obsahem pracovat, aby vše bylo korektní. Případně, jak označit věci, které se vymykají. Když jsem zjistila, že se v rámci překladů dark romancí tato varování začínají objevovat i u nás, po domluvě s nakladatelstvím jsem ho do rukopisu doplnila. Paradoxně já jsem v tomhle ohledu mnohem opatrnější než nakladatelství.
Nemá smysl chodit kolem horké kaše, a tak pojďme rovnou k věci… Temné erotické thrillery, někdy zvané dark romance, teď drtí žebříčky bestsellerů. Haunting Adeline, Zvrácení… Je tohle něco, s čím jste cíleně pracovala? Že jste si řekla: chci napsat Haunting Adeline po česku?
První knihu ze série jsem napsala na podzim roku 2023, kdy u nás ani jeden z těchto titulů na trhu nebyl. Takže inspirovat jsem se jimi nemohla. Nicméně už před těmito trháky měly erotické romány velmi dobré prodeje, proto jsem si žánr vybrala. Srovnávat se s Haunting Adeline nechci. Jde o zcela rozdílné knihy a přístupy. Adeline bych charakterizovala jako erotickou fantazii, Charón pracuje s reálnými prvky a stránku po stránce se mění v noční můru.
První díl čtyřdílné série Podsvětí pojednává o rozvíjejícím se vztahu nesourodé dvojice, kde každý má svá vlastní menší i větší tajemství. Příběh je také syrovým svědectvím o praktikách mafie, vyřizování účtů jednotlivých skupin, obchodu s lidmi a rozpínající se Bratvě, která chce v Česku získat zpět svou někdejší pozici. Druhý díl Medúza vyjde na přelomu roku. Třetí díl Persefona se chystá na příští léto a čtvrtý Hádes na začátek roku 2027.
Knihy z žánru dark romance kromě nadšených recenzí sbírají i kritiku. Právě kvůli těm věcem, které píšete ve svém varování: že sex není vždy konsensuální a že tyto knihy glamorizují sexuální násilí na ženách...
Já neschovávám násilí za city. Znásilnění je v knize popsáno zraňujícím způsobem, není nikterak zkrášlováno. V Charónovi například nikde nenajdete slova jako láska ani milování v souvislosti se vztahem hlavních postav. A také v dalších dílech se budou hrdinové s následky činů vyrovnávat. Neulehčím jim to – oběti ani pachateli.
Takže happy end čekat nemáme?
Nechtěla jsem napsat pohádku pro dospělé, kde se drsný a zlý gangster po seznámení s křehkou dívkou změní v zamilovaného a citlivého romantika. Rozhodla jsem se vydat vlastní cestou. Chtěla jsem přinést protiklad, tedy příběh, který bude pravděpodobnější. Víte, osobně jsem v minulosti zažila fyzické napadení od partnera, a proto v žádném případě násilí na ženách nebagatelizuji. Z mého pohledu je naprosto nepřijatelné, jak se k těmto zločinům staví české soudnictví, které paradoxně stojí víc na straně násilníků než obětí. Když čtete rozsudky s podmínkami, rozum nad zdůvodněními zůstává stát.
Jak vás tak poslouchám, napadá mě, zda je to vůbec dark romance?
Je to zejména erotický thriller. Svým způsobem je to Rorschachův test v knižní podobě. Někdo totiž vztah mezi hlavními hrdiny chápe jako závislost či posedlost, jiný v něm vidí žhavý románek a další ho označí termínem stockholmský syndrom. A já nechávám na čtenáři, co si z toho vybere.
Při psaní jste vycházela i z rozhovorů s kriminalisty a s osobami, které se v podsvětí doopravdy pohybují. Je to pozůstatek vaší novinářské praxe? Spousta autorů erotických thrillerů využívá spíš fantazii než fakta…
Když jsem začala psát, postupně se mi vybavovaly momenty, poznámky, příběhy i rozhovory s lidmi, které jsem ve svém životě potkala. A tyhle střípky se skládaly dohromady. Pak v určitý moment při redakčních úpravách vznikly třecí plochy. To byla chvíle, kdy se ve mně probudil novinář a já začala pátrat a ptát se.
Co byla nejzajímavější věc, kterou jste se při těchto rozhovorech dozvěděla? A co nejděsivější?
Poslouchat, kam až sahají chapadla mafie, bylo nepříjemné. Jedna z věcí, která mi utkvěla v paměti, bylo setkání s podnikatelem, který rozjížděl byznys v 90. letech a říkal, že mafie tehdy trestala ty, kteří jí nezaplatili výpalné, uříznutím článku prstů. Pohled mi sklouznul na jeho ruce. Několik článků mu chybělo…
Wow, z toho běhá mráz po zádech. Evidentně máte pro tyhle mrazivé momenty talent, protože hned první kapitola začíná noční můrou každé ženy: noční autobus nejede, a tak se hrdinka rozhodne jít domů pěšky, jenže na ni začne pokřikovat podezřelý chlápek v dodávce…
Sama jsem něco podobného zažila. Studovala jsem ve Zlíně a jednou pozdě večer jsem se vracela na koleje. Procházela jsem parkem, kde asi půl roku předtím byla znásilněná mladá žena. A všimla jsem si, že mě sleduje muž. Měla jsem nepříjemný pocit. Zrychlovala jsem. On taky. Pak už jsem skoro běžela a on na mě pokřikoval. Bála jsem se. Sledoval mě celou cestu až na kolej. Vrazila jsem dovnitř a doufala jsem, že na recepci bude ostraha. Nebyla. On byl pořád za mnou. Pronásledoval mě po schodišti až na patro, kde jsem měla pokoj. Ty scénáře, co se mi honily hlavou, byly dost černé.
Jak se vám podařilo uniknout?
Naštěstí tohle dopadlo dobře. Ukázalo se, že je to taky student. Chodil na jinou fakultu a bydlel naproti. Zimní semestr teprve začínal, a tak byly koleje plné neznámých tváří. Dotyčný mě chtěl dohnat a jen se seznámit. Byl lehce přiopilý, takže mu nedošlo, že nezvolil nejvhodnější způsob.
Pojďme si chvilku povídat o samotném psaní. Jak už jsme zmiňovali, kniha je hodně temná. Neměla jste pocit, že ze sebe musíte tu špínu a násilí nějak smýt?
Pro mě je psaní určitým ventilem, jak se zbavuji zlých věcí, které se ve mně nahromadí. Terapie. Prostě se z démonů vypíšu. U určitých scén jsem na klávesnici křičela, jindy brečela a byly chvíle, kdy jsem se i smála. Těch ale nebylo moc.
První díl vaší série Podsvětí nese jméno Charón, k vydání se chystá Medúza a v plánu jsou další dva díly Hádes a Persefona. Proč ta řecká mytologie, když se kniha odehrává v Česku?
Mafii i říši mrtvých spojuje to, že pro obojí se používá označení podsvětí, oba světy jsou rovněž opředeny mnoha mýty a jejich obyvatelé jsou zlí. Takže jsem se rozhodla pár obyvatel z legend přenést do současnosti. Tyto mytologické postavy v sobě nesou nádech tajemna, smrti, erotičnosti a přitažlivosti. To ve vás jiná slova nevzbudí.
A protože tenhle rozhovor vyjde v letním čísle Knihkupce, musím se samozřejmě zeptat, jaké jsou vaše plány na léto. Dovolená? Nebo psaní?
Psaní! Jednoznačně. Aktuálně jsou napsané dva díly. Jednička je v prodeji a dvojka je v nakladatelství. Během léta přijdou na řadu redakční úpravy. Ráda bych nahodila třetí díl, dokud na něj budu mít čas. Prvně v životě budu mít volné léto, takže ho chci maximálně využít. Abych, až se na podzim budu muset vrátit zpátky do práce, měla hotovo.
(foto: Václav Šilha)
ALENA ŠTEFFELOVÁ (* 1983)
Bývalá novinářka, později pracovala mimo jiné i v pražské ZOO, aktuálně se stará o komunikaci řady firem z různých oborů po celém Česku. Na kontě má několik povídek a cestopis, na kterém pracovala s fotografem Václavem Šilhou. Erotický thriller Charón je její první román.
text: Žofie Sedláčková
foto: Václav Šilha
