Nejen o nafoukaném kaktusu a mašinkách na útěku vyprávějí Tak akorát dlouhé pohádky, které nabízejí i interaktivní obrázky s další zábavou. „Někde je víc humoru, jinde trochu napětí, a vždycky alespoň malé ponaučení,“ usmívá se autor, novinář Petr Holeček.
Devět pohádek v jedné knize – kdy a proč vlastně vznikly?
Bylo to zhruba před třinácti lety. Josefína, moje starší dcera, byla tehdy malá, dnes má šestnáct. A Vilém, můj syn, kterému je teď třináct, byl ještě miminko. Každý večer jsme měli rituál – přečíst si pohádku před spaním. Jenže jsem zjistil, že spousta knih pro děti má buď krátké příběhy, které skončí dřív, než se stihnete ponořit do děje, nebo jsou to jen básničky. Třeba Pavel Šrut je dokonalý, ale není to stále pohádka.
A další jsou nekonečné…
Jasně, dítě i rodič pak bojují s ospalostí. A já jsem chtěl příběhy, které budou přesně mezi: tak akorát dlouhé. Aby děti udržely pozornost a já neusnul uprostřed odstavce. A protože jsem je v knihkupectví nenašel, napsal jsem si je sám.
Vyšlo v nakladatelství Pikola.
Proč čekaly v šuplíku tak dlouho?
Nespěchal jsem. Pohádky byly naše rodinná věc. Měl jsem je vytištěné na papíře, děti je znaly, a nám to tak stačilo. Až později jsem si řekl, že by byla škoda, kdyby zůstaly jen doma. Oslovil jsem pak Euromedii, až jsme se s nakladatelstvím Pikola domluvili. A teď jsou venku. Je to zvláštní pocit vidět je v knize, z mého „šuplíkového souboru“ se stala opravdová kniha.
Ilustrace jsou nejen obrázky, ale i hry a úkoly. Jak to vzniklo?
Ilustrace má na svědomí můj kamarád a spolužák Tadeáš Haager. Vždycky skvěle kreslil, ale také navrhuje počítačové hry. A tady ty dvě vášně propojil. Kromě klasických ilustrací přidal do knihy hravé prvky, tedy bludiště, kde musíte najít cestu k malé příšerce, která žije pod vanou. Nebo poznávačku světových semaforů. A dokonce i malou deskovou hru. Takže děti si nejen přečtou pohádku, ale můžou si s knihou hrát.
Jaké jsou tvoje pohádky?
Je to směsice vymyšlených světů, do kterých se můžete ponořit. Jedna z mých oblíbených je o mašinkách, které nechtěly skončit ve šrotu, a tak utekly z depa, kde se je chystali rozmontovat. Další vypráví o nafoukaném kaktusu, co si myslel, že je středem vesmíru. Něco jako teď já, že jo? Pak jsou tam příběhy o zvířatech, podivných bytostech i věcech, které ožívají. Každá pohádka má trochu jiný tón, někde víc humoru, jinde trochu napětí, a vždycky alespoň malé ponaučení. Třeba že byste neměli vyschnout, když jste fixa.
Plánuješ napsat další knihu?
Jasně, máme s Tadeášem plán na super pohádky, které vás zvednou ze židle. Nebudu nic prozrazovat, protože to je tak super nápad, že by nám to určitě někdo ukradl!
Petr Holeček (* 1981)
Šéfredaktor deníku Metro a autor knihy pro děti a rodiče s názvem Tak akorát dlouhé pohádky. Už v roce 2004 vydal knihu Povídky pro lidi z města a před tím na zakázku knihu o historii dejvického domu pro osamělé ženy, kde ho bavilo ponořit se do historických fotografií.
text: Jan David
foto: se svolením Petra Holečka
