Tomáš Fojtík pracuje jako copywriter. Knihy jsou jeho velkou vášní, sám o sobě říká, že je prodavač příběhů a knihomol. Stál u založení facebookové skupiny Literární s(n)obi, inspirovat se však můžete také na jeho Instagramu. (text: Tomáš Fojtík, foto: se svolením Tomáše Fojtíka)

Jak byste charakterizoval obsah vašeho profilu/skupiny?
Skupina Literární s(n)obi je pro všechny čtenáře, které už nebaví bezduché knižní příspěvky na Facebooku a chtějí vidět ty, které jim něco opravdu přinesou. Nebo jinak: Vyfotit se s knihou ve fajnové kavárně dovedeme skoro všichni (a mám úctu k těm, kteří to dělají hezky; já to neumím). Ale přidaná hodnota je, když o té knize dovedeme něco napsat. Pak tam ještě jsou diskuze o knižních fenoménech, o literatuře jako takové a tak dál. A je jedno, jestli čtete Dana Browna nebo Franze Kafku. V této skupině si vybere každý. Zároveň to je komunita, kde se čtenáři potkávají s nakladateli, autory nebo překladateli, kteří tam chodí pro zpětnou vazbu.

Jaký žánr osobně preferujete?
Žánr asi oblíbený nemám, ale preferuju knihy, ve kterých jsou silné příběhy. Svého času jsem hodně hltal detektivky, ale teď si už vybírám jen to nejlepší, co vychází. A mám také rád knihy, které jsou něčím jiné, něčím zajímavé. Třeba si hrají s formou nebo přinášejí téma, o kterém se moc nemluví. Jako třeba nedávné Životice Karin Lednické, to byla velká pochoutka.

Nejoblíbenější kniha?
Těžší otázku tam nemáte? 😊 V každém období mého čtenářského života to byla nějaká jiná kniha. V poslední době hodně jedu v reportážích, takže jmenuju nejmilejší „absyntovku“ – Jeden z nás – Příběh o Norsku. Ale mám takovou poličku, na které jsou všechny ty mé „nejoblíbenější knihy“. Už tam není místo a nové knihy stále přibývají 😊

Největší knižní překvapení této doby?
To budou už zmíněné Životice Karin Lednické. Věděl jsem po Šikmém kostelu, jak skvěle umí psát, ale to jsem ještě netušil, co všechno dokáže. Životice mě překvapily příběhem, překvapily mě formou a překvapily mě tím, jak na mě všechno působilo. Na tu knihu nezapomenu hodně dlouho. A hrozně mile mě překvapila kniha Martina Müllera Černá rusalka. Martina znám pár let a vím, že umí psát skvělé reklamní texty. Ale že napíše takhle skvělý román, to jsem nečekal. Určitě doporučuju.

Kolik přečtete ročně knih?
Už moc ne, tak jednu knihu týdně. Jak člověk stárne, tak mu přibývají nové koníčky, zájmy a povinnosti a knihy se trochu dostávají do pozadí. Ale kromě knih, které sám přečtu se snažím vyhledávat tipy na zajímavé knihy a o ty se pak podělit s lidmi na sociálních sítích.

Tomáše najdete na Facebooku ve skupině Literární s(n)obi a na Instagramu jako @knihy_pana_kaplana.