Debutová autorka Kristýna Lysáková přináší čtenářkám psychologický román s humorem, citem a hloubkou. Ve svém vyprávění o ženě, která se po rozvodu zamiluje do ženatého kolegy právě ve chvíli, kdy mění celý svůj život podle motivační knihy, míchá realismus s ironií, romantiku s terapií. V rozhovoru mluví o inspiraci ze života, o silných ženských přátelstvích i o tom, proč je Jakub z příběhu zároveň ideál i varování. 

Kdo je ve skutečnosti „blázen“ – Eva, Jakub, nebo někdo úplně jiný? 

C je správně ;) Dovolím si neprozradit jméno postavy, ale napovím, že je to někdo, kdo vymění kamarádství za vztah s člověkem, který jí neustále uniká, nikdy si nemůže být jistá jeho city ani podporou. Dotyčná osoba bojuje za lásku, která vlastně pravou láskou vůbec není. A právě kvůli té nešťastné lásce předvádí šílené, predátorské chování.  

Vaše hlavní hrdinka je psycholožka. Jak moc jste při psaní vycházela z vlastních zkušeností nebo pozorování? 

Psychologie je fascinující věda. Vždy mě zajímala, nějaké znalosti jsem načerpala při studiu společenských věd na gymnáziu, navštěvovala jsem také psychologický seminář na univerzitě a ráda čtu knihy i časopisy zabývající se touto tematikou. Člověk pozoruje svět kolem sebe, vnímá ho, ať už chce, nebo ne, a tudíž je mu poskytnuta spousta materiálu k přemýšlení a následnému vyprávění.   

Kniha má výborný smysl pro humor. Jsou některé hlášky nebo scény inspirované skutečnými situacemi? 

Děkuji. Třeba hned úvodní scéna z autorského čtení je inspirovaná besedami, kterých jsem se zúčastnila, ale čtenáři se na nich naštěstí chovali civilizovaněji a chápavěji než Eva, hlavní hrdinka. Scéna z obchodu s rozlitým tekutým mýdlem se mi stala, když jsem čekala staršího syna. Celkově si všímám, jak lidé mluví, jaký mají smysl pro humor, co je rozesměje.  

Motivační kniha „21 pilířů“ v příběhu sehrává klíčovou roli. Máte sama zkušenost s podobnými knihami? A pomohly vám někdy?  

Motivační knihy mám ráda. Pokaždé jsem v nich našla cenné informace, ať už ohledně asertivity, dosahování cílů, zlepšení disciplíny. Také velmi oceňuji knihy o tvůrčím psaní, které čtenáře motivují a zároveň mu radí, jak na to. Jsou skvělé.  

Eva a její dvě kamarádky – Zuzka a Agáta – tvoří hodně silné přátelské trio. Máte ve svém životě podobné „ženské zázemí“? 

Mám a jsem za něj velmi vděčná. Mám také to štěstí, že se mi dostává spousty mužské lásky – měla jsem milujícího tatínka, můj bratr je úžasný, můj muž a moji synové jsou pro mě vším. Ideální je, když k vám pozitivní energie proudí i od žen – od maminky, sestry, sestřenice, tety, babičky, kamarádky, kolegyně. Jejich náklonnost je jiná než ta mužská, možná je uklidňující v tom, že o ni nemusíme pořád bojovat, prostě tu pro nás je.  

  Jak se vám psaly scény z terapeutovny? Některé působí velmi autenticky a dojemně. 

Cítila jsem velkou zodpovědnost přistupovat k popisu problémů a trápení Eviných klientů citlivě, snažila jsem se do nich co nejvíc vžít. Každý máme něco, s čím by se dalo zajít k psychologovi/terapeutovi, takže představit si danou situaci nebylo obtížné, šlo jen o to, jak ji uchopit. Psycholog už jen tím, že se mu někdo otevře, třímá v rukou křehký a vzácný poklad.    

Když se v příběhu objeví Jakub, čtenářka rychle zpozorní. Je pro vás Jakub mužský ideál – nebo spíš varování? 

Obojí. Seznámení se s Jakubem pro Evu znamenalo potkat ideálního partnera, až na jeden obrovský háček. Hned na začátku jejich známosti pochopila, že její morální síla a psychická odolnost budou zkoušeny. Ale všichni víme, jak to chodí – když vás někdo přitahuje, je těžké otočit se a odejít.  

Co vás během psaní nejvíc překvapilo – o příběhu, o postavách, nebo o sobě samotné? 

Překvapilo mě, jak moc mi postavy přirostly k srdci. Myslela jsem na ně každý den. Jejich chování jsem si brala osobně. Hlavně, když zlobily ;) Drtivou většinu dní jsem se na psaní moc těšila. A i když jsem se některý den cítila unavená, psala jsem také. To jsem nečekala – že dokážu psát na autopilota. Dala jsem se do toho, napsala dvě stě, tři sta slov a byla jsem ráda, že jsem překonala lenost, únavu nebo malomyslnost. Hodně mi pomáhají poznámky na papíře. Když mám popsané dva, tři, čtyři sešity, cítím, že mám dost materiálu, abych začala příběh sepisovat do notebooku, a právě díky poznámkám na papíře nikdy nezírám na prázdnou stránku ve Wordu, vždy mám k dispozici odrazový můstek.   

Jaká kniha nebo autor vás v poslední době opravdu nadchl – a proč? 

Michaela Cunninghama, Alessandra Baricca a Agathu Christie miluji už dlouho, to jsou mé lásky na celý život. Kdo mě ale v poslední době naprosto uchvátil, je Claire Keegan, její styl, to, jak dokáže popsat atmosféru, takže se přenesete na místo vyprávění s ní, mě nutí výt závistí nad její genialitou. 

Na co se od vás můžeme těšit příště? Máte rozpracovaný další román? 

Ano, mám. Je to příběh o tom, jak vám jedno, byť kratinké, setkání může změnit celý život. Je o dvou lidech, kteří žijí diametrálně odlišně, ale až se jejich cesty protnou, nic už nebude stejné. Toto vyprávění mi v mysli uzrávalo několik let, mám k němu spoustu poznámek, takže se mi na něm pracuje opravdu dobře. Je to jako vyprávět svou oblíbenou historku – těší mě to. 

Vydává nakladatelství Rosier, 349 Kč, vychází říjen 2025

Kristýna Lysáková (* 1988) pochází ze Slavičína ve Zlínském kraji. Studovala anglický jazyk pro manažerskou praxi na Univerzitě Tomáše Bati, poté anglický jazyk a literaturu na Masarykově univerzitě. Pracuje jako lektorka anglického jazyka. Autorka se svými dvěma syny ráda zaběhne na hřiště, do bazénu nebo společně tvoří stavby z lega. Pokud jí zbydetrocha času, relaxuje u četby, popřípadě návštěvy kina. Román Blázen je její prvotina. 

text: Josef Zahn 
foto: Lucie Mozgvová