Marie Vejvodová se ve svém debutovém románu Grácie z Elby vydává na ostrov Elba, kde se její hrdinka, trpící endometriózou, vyrovnává s bolestivou nemocí pomocí aromaterapie a italského „carpe diem“.
Co nebo kdo je ona „grácie“ z Elby?
Pro každého to bude něco jiného. Je to ale krása světa, kterou vidíme všude kolem, a to, co nám v životě dělá radost a dodává energii. Můžou to být, jako v románu, třeba vůně. Doufám, že si čtenáři najdou svou vlastní grácii.
Vůně tedy hrají v příběhu důležitou roli?
Ano. Vůně dokážou obejít hlavu a putují přímo do srdce, probouzejí emoce. Je to tedy velmi přímá a často také příjemná cesta k sobě, kterou Beáta – hrdinka románu – hledá. Je totiž „endo girl“ neboli se potýká s chronickou ženskou nemocí endometriózou a vůně a aromaterapie jsou jedny ze způsobů, jak se s ní vyrovnává.
To vysvětluje, proč ke knize vznikl i parfém.
Říkala jsem si, jak taková voňavá knížka může vyjít bez parfému? Už bylo těsně před vydáním a já zvedla sluchátko a zavolala Jakubovi Hiermannovi, který je jedním z předních českých parfumérů, se kterým se známe. A on zachytil „grácii“ do flakonku.
Vyšlo v nakladatelství Prostor.
Jak vám parfém voní?
Pro mě je velmi ženský, něžný, objímající, vonící svěžestí a čistotou, jako když se osprchujete a zabalíte do huňatého županu. Každému ale bude připomínat něco jiného, a moc by mě proto zajímalo, jak bude na čtenáře působit. Pokud si chtějí přivonět, ať mi napíšou přes sociální sítě.
Jak byste čtenářům přiblížila aromaterapii a čím si vás získala?
Aromaterapie využívá k léčení a péči o tělo a duši přírodní rostlinné vůně. Není to jen wellness pomůcka, ale skutečná medicína. Pro mě je to nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak zažívat blažené pocity; uklidnit se, cítit se dobře. A toho není, když každý máme nějaké svoje problémy, nikdy dost.
Proč jste zvolila Elbu jako prostředí příběhu?
Opět za to mohou vůně. Moji rodiče kupují vůně do interiéru od italské značky Acqua dell’Elba, takže jsem vůněmi Elby byla obklopená. Když ale na ostrov přijedete, opravdu to tam všude voní. Roste tam spoustu aromatických (i aromaterapeutických) rostlin. Celkově mám ale pro Itálii slabost a člověk tam zažije to jejich pověstné „dolce vita“ neboli sladký život, který tam moje utrápená hrdinka najde.
Zmínila jste endometriózu. Proč právě toto onemocnění?
Zajímal mě osud ženy, která má pocit, že nezapadá do světa kolem sebe. Na první pohled působí, že je s ní všechno v pořádku. Endometrióza je totiž neviditelná nemoc. Komplikuje jí ale život, a to třeba i vidinu založení rodiny. Román je tedy mimo jiné o bolesti, fyzické i psychické, a jak ta ovlivňuje to, jak žijeme, jaká děláme rozhodnutí a jak smýšlíme o sobě a o druhých.
Kniha je už pár týdnů na trhu. Jaké reakce od čtenářů vás zatím nejvíce potěšily?
Reakce teprve napjatě očekávám. Vždycky mě ale potěší, když v lidech knížka probudí emoce nebo vzpomínky a najdou v ní „něco víc“ než jen voňavý milostný příběh a čtení na léto. A taky že dali Beátě šanci. Kvůli svým trápením se – hlavně zpočátku – chová občas na pěst.
Jak prožíváte moment, kdy kniha poprvé vyjde do světa?
Netušila jsem, že to bude tak těžké. Jsem introvert, který celý život psal do šuplíku, a do poslední chvíle mi vlastně nedocházelo, že knížka opravdu vyjde. Teď je venku, žije si vlastním životem a já si říkám, že ať to dopadne jakkoli, musím si to zkusit také užít, a hlavně nepřestat psát.
Proč vlastně píšete?
Miluju lidi a lidské příběhy. Proto jsem novinářka a dělám rozhovory, protože každý, s kým se setkám, má svůj příběh a každý je silný. A také cítím velkou potřebu zaznamenávat krásu kolem sebe.
Jaká byla vaše cesta ke psaní? Byl moment, kdy jste si řekla, že chcete být spisovatelkou?
Je to klišé, spisovatelkou jsem chtěla být odmalička. Příběhy jsem si vymýšlela ještě dřív, než jsem se naučila číst a psát. Mým cílem ale nebylo napsat a vydat knihu. Když se to teď stalo, až zpětně jsem si uvědomila, že jsem si vlastně splnila dětský sen.
(foto: Zuzana Zońová)
Marie Vejvodová (* 1989)
Vystudovala multimediální žurnalistiku a němčinu a španělštinu na univerzitách ve Velké Británii a španělské Salamance, od návratu domů se v různých médiích věnuje publicistice. Z autorské literární tvorby jí vyšly povídky v antologiích I minuta bez tebe je dlouhá (2024) a Slunce a pláž (2025) a novela Druhá šance Na slunci (2024). Spolu s Janem Tománkem vedla knižní rozhovor s tanečními mistry světa Tancem na vrchol (2024) a díky své lásce k lidem a tanci působí také jako tanečně-pohybová terapeutka. Grácie z Elby je její románová prvotina, ke které vznikl na míru i parfém. Čtenáři jej můžou získat spolu s podepsanou knihou, když autorku osloví na sociálních sítích (FB a IG) @marie.vejvodova.spisovatelka.
text: Marta Dragounová
foto: Zuzana Zońová, essential photography
