Byla to nespoutaná doba, kdy bylo možné opravdu všechno. A ve fotbale to platilo taky, možná ještě víc. Do bouřlivých let po listopadu 1989 se vrací i kniha Fotbalové devadesátky, novinka z edice deníku Sport. Čtenáře do ní zve prostřednictvím témat, rozhovorů, unikátních fotografií i jedinečné jízdy do minulosti, kdy za volant usedl slavný sparťan Horst Siegl a na místo spolujezdce zarytý slávista Vladimír Šmicer. „Zjistíte, že devadesátky v českém fotbale neskončily, ale v mnoha ohledech trvají dál,“ říká Štěpán Filípek, který s kolegy z jediného tuzemského sportovního deníku publikaci napsal, a jehož jsme pro magazín Knihkupec vyzpovídali.

Byla impulsem ke vzniku knihy Fotbalové devadesátky letošní retro vlna?
Byl to jeden z impulsů, ale mám neodbytný pocit, že tahle vlna alespoň ve fotbale jede dlouhodobě, bez ohledu na to, jestli zrovna v televizi běží kriminální seriál… Takže jsem přesvědčen o tom, že bychom se do zápasu o přízeň čtenářů pustili tak jako tak. To, co se v první dekádě po listopadu 1989 dělo tehdy ještě v kopané, než se z ní stal i u nás fotbal, je totiž takřka nevyčerpatelný zdroj historek, pozoruhodných momentů i příběhů originálních postav, na které se vzpomíná vlastně neustále a nikdy to neomrzí. Ať už jde o takzvané fotbalové mecenáše v čele s Borisem Korbelem a Petrem Machem, hráče, ale i rozhodčí, divoká derby Sparty se Slavií nebo kuriózní fotbalové vesnice à la Blšany a Drnovice. Nechybí samozřejmě ani úspěšné mistrovství světa v Itálii a stříbrný evropský šampionát v roce 1996. A nakonec i přesah do toho krimi.

Je možné i s takovým časovým odstupem přinést něco nového?
Myslím, že ano. Také jsem se spolu s kolegy – protože nejsem výhradním autorem knihy – pokusil vše zasadit do kontextu oněch překotných devadesátek. Podívat se na dobové fenomény prostřednictvím témat a rozhovorů jinou optikou. Můžeme například polemizovat o fotbalových mecenáších. Vždyť oni nezřídka utopili nejen své, ale možná hlavně cizí stamiliony, mnohdy napůjčované a nevrácené. Zároveň bývalý nejmocnější muž českého fotbalu František Chvalovský, který je jedním z průvodců Fotbalovými devadesátkami, neochvějně tvrdí, že bez toho, i za cenu finančních a osobních ztrát, by se nenastartoval klubový i reprezentační boom. Na tom něco je, záleží, co u vás převáží. Právě Chvalovský se také zastává fotbalových vesnic, tedy míst třeba jen s pár stovkami obyvatel, kde se hrála liga. Přesněji řečeno ´svých´ Blšan. Dokonce použil termín, že byly fotbalový ´start-up´. Což by mě nenapadlo, protože mám fotbalové vesnice za umělé experimenty. Tohle propojení specifické minulosti s přítomností mě překvapilo. Další možností, jak přinést něco nového nebo jiného, je forma zpracování. A v téhle souvislosti si dovolím tvrdit, že se nám povedl opravdu zlatý gól – byť zrovna tohle spojení je v souvislosti s prohraným finále EURO 1996 dost nebezpečné použít…

Co tím myslíte?
Velkou jízdu do devadesátek, kterou na naše přání společně podnikly legendy pražských ´S´: sparťan Horst Siegl a slávista Vladimír Šmicer. Opravdu věřím, že kdyby nebyly další důvody, proč si knížku pořídit, tenhle opravdu obstojí sám o sobě. Protože to byla skutečně jízda! Rozjeli jsme ji současně jako velký videoprojekt, oba vyrážejí dobovým opelem, jímž jezdili sparťané, a při tom vzpomínají na zásadní okamžiky svých kariér i celého fotbalu, s bohatým přesahem mimo hřiště a stadiony. Jako dnes vidím, jak si to Siegl přihasil do Edenu, domova Slavie, a tedy na nepřátelské území, přivezl si devadesátkové oblečení včetně bot a zaplul do útrob stadionu, aby se převlékl…

A přežil to?
Přežil, slávisté mu neublížili… Dokonale se vžil do své role, měl obrovský drajv a skvěle fungovala vzájemná chemie a souhra se Šmicerem. Na hřišti nesmiřitelní rivalové dokázali být mimo trávník velcí parťáci, kteří se mimochodem málem sešli v jednom dresu, a nikoli v tom reprezentačním. Díky knížce se můžete usadit na zadní sedačku a projet se s nimi až do někdejšího Parkhotelu, kultovního místa sparťanských fotbalistů i hokejistů, se zastávkou v restauraci, kde se odehrávalo výživné zápisné slávistických konkurentů. Jak se říká ve fotbale, je to nahoru dolů, Šmicer se Sieglem se špičkují, hodně to jiskří, když dojde na derby a mnohdy jurodivé výkony rozhodčích v nich, jindy si notují. Vzpomínají na zásadní fotbalové okamžiky i nespoutaný život, kdy teprve poznávali západní profesionalismus, dojde dokonce i na setkání s Ivanem Jonákem, bossem proslulého Discolandu Sylvie, který ožil v televizních Devadesátkách díky herci Michalu Novotnému. Nechybí noční jízdy po tramvajových kolejích na Letné, zážitky s dalšími legendami, jako byl ´Bomber´ a první česká polistopadová fotbalová star mezinárodní úrovně Tomáš Skuhravý, ale třeba i vzorňák Pavel Nedvěd… Na téhle jízdě jako by se za okýnkem míhaly opravdu všechny zásadní obrázky z českého fotbalu devadesátých let. Ostatně kniha je také bránou k originálnímu videoobsahu, který čtenáře vezme nejen za Šmicerem a Sieglem, ale i do zmíněných Blšan a podobně. Musím říct, že celé natáčení a následně textové zpracování bylo jedním z mých největších profesních zážitků a výzev v jednom.

Které další zajímavé postavy českého fotbalu v knize vystupují?
Některá jména už padla. Pokud jde o Petra Macha, je hodně zajímavá jeho sebereflexe, kdy uznává, že byl prototypem arogantních dravých podnikatelů z počátku devadesátých let, kteří si mysleli, že si mohou dovolit všechno. Vždyť ten fotbal přece platí… Nebylo výjimkou, když fyzicky atakovali rozhodčí, nebo právě Mach při podpisu s reprezentantem Jozefem Chovancem vyskládal na stůl balíky bankovek. Ty ostatně šíbři a bafuňáři nosili v igelitkách… Majitel Viktorie Žižkov Vratislav Čekan řešil trenérskou otázku v přímém televizním přenosu, což už jsou ty úsměvnější vzpomínky… Již Mach přitom do Sparty přivedl v roce 1994 zahraničního trenéra, Němce Jürgena Sundermanna. Proto neodsuzuje ani současné pokusy. Na Machova protivníka Korbela vzpomíná v rozhovoru trenér Vlastimil Petržela, který popisuje obrovský přestupový boom. Včetně příchodu Dragiši Biniće – hvězdného útočníka s dost dobrodružným životem, který si po příjezdu na trénink u maséra odkládal pistoli a občas se pro něho zastavili muži zákona. Mimořádné je rovněž interview s mecenášem FK Pelikán Děčín Petrem Pelikánem, který skončil ve vězení za pašování heroinu. Do stříbrného mistrovství Evropy se vrátíme s trenérem Dušanem Uhrinem, který promarnil šanci setkat se s anglickou královnou Alžbětou II. – a pak ještě jednu příležitost. I takové příběhy fotbal přináší.

Není celá kniha zaměřena vedle reprezentace jen na pražské velkokluby nebo Čechy? Jak k tomu přijde fotbal na Moravě?
Není nijak upozaděn. O Drnovicích už byla řeč, vedle nich se věnujeme fenoménu diváckých návštěv v době, kdy fotbalu v Brně vládl Lubomír Hrstka. Na tým Boby, který převzal jeho přezdívku, přišlo v zápase se Slavií rekordních a z dnešního pohledu neuvěřitelných 44 120 diváků. A zapomenout jsme samozřejmě nemohli ani na trenérskou legendu Karla Brücknera, architekta úspěchů Olomouce, která si to zkraje devadesátek rozdala i s Realem Madrid. Svébytný fotbalový kouč i filozof, což v tomto případě opravdu není nepatřičná dutá fráze, pak na úspěchy z EURO 1996 navázal bronzem na mistrovství Evropy 2004 – a přitom chybělo málo a vůbec na to nemuselo dojít…

Zmínil jste spojení fotbal a krimi. Co konkrétně je pojí?
Svět fotbalu se s podsvětím či polosvětem prolínal a prolíná. Někdy více, někdy méně. Například Jaroslav Starka, dlouholetý boss Příbrami, dalo by se říci nejen tamějšího fotbalového klubu, ale vlastně i celého města, to vcelku reprezentativně zosobňuje… Ale pozor, zajímavou roli hraje i sám kmotr František Mrázek, který stál za fotbalem v Českém Brodě a podle Chvalovského si objednal jeho únos v roce 1995. Bývalý předseda fotbalového svazu detailně popisuje, jak to mělo proběhnout. Ať už ještě v devadesátých letech, nebo hned po nich ve fotbale defilují i další zajímavé postavy jako Tomáš Pitr nebo Radovan Krejčíř. V podstatě všechny pak propojoval boss vesnických Drnovic Jan Gottvald.

Jsou kromě nejrůznějších historek a vzpomínek nějaké další důvody, proč devadesátky ve fotbale dodnes tak rezonují?
Jak se ve fotbale říká: ,Tak určitě!´ Obecně retro náladu nemám rád, zvlášť když se pojí k osmdesátkám, to opravdu nechápu, na rozdíl od devadesátek. To je jako poslouchat Michala Davida, nebo kapelu Lucie, která mě provázela do svobodnějších dob. I když teď v éteru zaslechnete obojí… Devadesátek se budu zastávat i při vědomí všech jejich chyb. Bohužel je při tom potřeba říct, že mnohé zůstaly jako součást DNA českého fotbalu, který vytvořil dost specifický mix se západním profesionalismem, který k nám začal pronikat. Středověk neskončil, středověk trvá, tohle zní zrovna v jednom z největších hitů Lucie – a já tvrdím, že devadesátky v českém fotbale také neskončily a trvají v mnoha ohledech nadále. Myslím, že právě novinka z knižní edice deníku Sport pomůže připomenout nebo odkrýt kořeny mnohých fenoménů, kterých jsme svědky i dnes.

Které to podle vás jsou?
Vždyť si jen vezměte fotbalové mecenáše. Každého okamžitě napadne jméno Čechoameričana Borise Korbela, který ve Slavii utopil přes čtvrt miliardy korun – což tehdy byly nějaké peníze! Jenže historicky největším mecenášem je byznysmen a boss Sparty Daniel Křetínský, u něho to jde do stamilionů, až miliard. Krystalicky čistým mecenášem je i majitel Baníku Václav Brabec, podobně se chová Ludvík Karl z Liberce a mnozí další. Boss Slavie Jaroslav Tvrdík dokonce v některých směrech chování mecenášů v ledasčem překonává, byť do klubu své peníze nedává.

Když mluvíte o specifickém mixu se západním profesionalismem, v čem se to odráží?
V tom, že se nepovedlo z fotbalu vytvořit takový celospolečenský fenomén, aby bylo pro velké společnosti prestižní do něho vstupovat, a tak kultivovat trochu upocené a umaštěné prostředí. Fotbal si za to může sám, protože vedle spousty krásných zážitků se nikdy nezbavil  známých pokusů z předlistopadových i devadesátých let nastavit si podmínky tak, aby k úspěchu nevedly jen čistě sportovní cesty. Nejlepším, nebo spíš nejhorším důkazem je fenomén rozhodčích. Největší kmotr českého fotbalu Roman Berbr v devadesátých letech končil kariéru rozhodčího a začal budovat svou obrovskou moc, která se zhroutila až nedávno. Proměnu poměrů, kterou zosobňoval, a to, jak se v nich lidé chovali a jak se ohýbali, dobře popisuje bývalý sudí Evžen Amler.

Fotbal je v Česku pořád dominantně mužský sport, i když se to mění, přesto: najdou něco zajímavého v knize i čtenářky?
Dovolím si tvrdit, že ano. Jednak také ony dozajista zaregistrovaly, nebo třeba i obdivovaly mnohé idoly, které v knize vystupují, nebo jsou rovnou zarytými fanynkami. Takových je dost, nepodceňujme je. Kromě jiného jsme pak pamatovali i na dobový fotbalový lifestyle – to znamená onen svět ´ještěrek´, jak se říkalo charakteristickému účesu fotbalistů, zlatých řetězů, a vůbec pozoruhodných outfitů. Byla to doba, kdy rekordman v počtu titulů sparťan Jiří Novotný vypadal jako tenista Andre Agassi ve vrcholné formě. Kdo si ho nevybaví, z knížky pochopí. Mimochodem je v ní vůbec nespočet unikátních fotek z bohatého archivu deníku Sport. Pochází z něj, konkrétně díky fotoreportérovi Jaroslavu Legnerovi, i ikonický snímek lobu Karla Poborského na EURO 1996. Vedle dloubáku Antonína Panenky nejslavnějšího českého fotbalového ´vynálezu´.

Jsou Fotbalové devadesátky knihou jen pro čtenáře, kteří si tu dobu pamatují?
Hlavně, ale nejen pro ně. Pevně věřím tomu, že pobaví i ty, kteří tu dobu nezažili nebo ji znají jen z vyprávění. Tedy dobu, kdy ještě – jen si to představte – nebyl internet, Facebook, Instagram ani TikTok. Vím, zdá se to nemožné, ale jak vzpomíná Vladimír Šmicer, zaplaťpánbůh, že fotbalisty na ulicích nebo při vrávoravém odchodu ze zápisného či pozápasových oslav nikdo nefotil mobily. Nebo když Horstu Sieglovi narvali sousedé do schránky noviny, aby se z nich druhý den ráno dočetl, že se vrhnul do víru velkoměsta ověšen zlatem v hodnotě družstevní garsonky... Nebo když Šmicer líčí, jak utíkali na hamburgery v nově otevřeném McDonald´s, to byla tehdy opravdu exotická novota. Knížka zaručeně pobaví i mladší generaci, a jestli ne, tak boomery-fanoušky z příbuzenstva určitě…

Text: Vavřinec Fiala
Foto: se svolením Deník Sport; Pavel Mazáč; Jaroslav Legner; se svolením Štěpána Filípka