Sociální sítě mají dobré stránky a špatné stránky, tak jako všechno na světě. Tou nejhorší je podle mě snadné zaujímání a prezentování vyhraněných názorů na cokoliv. Že o tématu uživatel nic neví? Nevadí, ale něco si o něm myslí. A ten, kdo si myslí něco jiného, je prostě idiot.

Fejeton Markéty Hejkalové: Černobílý svět

Ve virtuálním světě je snadné napsat to, co bychom si v tom skutečném nedovolili. V té rezolutnosti jsou sociální sítě protipólem a také protivníkem literatury. Alespoň té dobré, která nevidí svět a lidi černobíle jako jenom a jednoznačně dobré nebo zlé.

Hlavním hrdinou románu Victora Huga Bídníci je Jean Valjean. Za krádež chleba byl poslán na galeje, utekl, biskupovi ukradl stříbrné příbory. Biskup ho kupodivu neudal, a to Jeana Valjeana změnilo. Obrátil se na cestu dobra, vybudoval továrnu, která dávala práci a obživu mnoha chudým ženám. Jednou z nich byla i svobodná matka Fantina. Všechno se zdá být na dobré cestě, dokud se neobjeví inspektor Javer. Vytrvale pátrá, dokud se nepotvrdí jeho podezření a on v úspěšném podnikateli a dobrodinci neodhalí uprchlého galejníka. Předá ho do rukou spravedlnosti – a mnoha lidem tak zničí život.

Sociální sítě by měly jasno: Jean Valjean a Fantina představují dobro, Javer zlo. A co když je to jinak? Bez Jeana Valjeana by byl svět krutý, ale bez Javera by se propadl do chaosu.

Ve skutečném světě je všechno – naštěstí nebo naneštěstí – složitější. Život nám klade nové a nové otázky a dobrá literatura nám pomáhá v hledání odpovědí. Na rozdíl od sociálních sítí, které předkládají jedinou pravdu a nic než pravdu.



Text: Markéta Hejkalová
Foto: Eva Puella