RECENZE: Kdyby vám nečekaně spadlo dědictví do klína, přijali byste ho? A co když dědictví zahrnuje zločinecké doupě uvnitř sopky, moderní ničivé lasery a podmínku stát se padouchem? Pořád byste měli zájem?
Charlie není ničím zajímavý. Jako zastupující učitel a bývalý novinář má sice přehled o světě, ale jeho ekonomická situace je dost tragická. Bankovní účet zeje prázdnotou, dům, ve kterém bydlí, mu tak úplně nepatří a o úspěšném partnerském životě nemůže být řeč.
Přesným opakem je jeho strýc Jake. Je úspěšný multimilionář, profesní padouch a taky je zcela jistě mrtvý, i když o této skutečnosti se vedou spory.
S Charliem si nebyli nijak blízcí, a proto je překvapením, když se ukáže, že by měl po strýci dědit. Jediné, co pro to musí udělat, je zúčastnit se jeho pohřbu. Má to ale malý háček, jakmile se jednou objevíte mezi padouchy, buď se stanete jedním z nich nebo se příští tryzna bude nejspíš držet za vás.
John Scalzi přichází po své úspěšné sci-fi sérii Koloniálních válek s novým románem z prostředí korporátu ve službách zla. Nemusíte se bát, prvky sci-fi naleznete i zde, i když spíše očekávejte spletité sítě intrik a notnou dávku humoru, kterou Charlie glosuje svůj vstup do nejvyšší ligy padouchů. Stát se superpadouchem, když se staráte o toulající se kočky a vaším snem je mít hospodu, není zrovna jednoduché. Přesto dokáže Charlie do této složité hry naskočit a způsobem sobě vlastním zamíchat rozdanými kartami.
Padouchem snadno a rychle připomíná staré dobré špionážní thrillery, kde se každou chvíli děj ubírá jiným směrem a kdy si po chvíli nejste jisti, komu můžete věřit. Přesto se nemusíte bát, že se vám z toho všeho převaří mozek. Většina padouchů je totiž padoušská asi jako Gru ve filmu Já, padouch, což z knihy dělá příjemné dovolenkové čtení, které jen tak neodložíte. John Scalzi se při psaní inspiroval i současnými palčivými problémy, a tak se může stát, že se při čtení stanete mírně paranoidní. Ale opravdu jen mírně. Za příjemné chvíle s tímhle příběhem to stojí.
Text: Ema Šleis
Foto: Markéta Havlová
